Skythové 3. Jezdecký kůň a pohřební obřady

Skythové patřili k prvním národům, které ovládly jízdu na koni. Vyspělé civilizace Evropy Asie a Afriky používaly sice již ve druhém tisíciletí př. n. l. koně k tažení válečných vozů, jezdit na nich ale jejich bojovníci ještě neuměli, většinu armád navíc obvykle tvořila pěchota. Vojska Skythů tak byla mnohem pohyblivější než jejich nepřátelé. Ti se na to sice brzy snažili reagovat, nešlo to ale hned. Například v Asýrii zavedli podle jejich vzoru jízdní lučištníky, ti byli ale proti Skythům zoufale neohrabaní. Zatímco posledně jmenovaní dokázali přesně střílet za jízdy, dokonce i směrem dozadu, u Asyřanů se v počátcích jezdectví dva jezdci zastavili, jeden přidržel oba koně a druhý střílel. Přesto se tato převratná novinka ve válčení rozšířila celkem rychle, byla to nutnost, umožňující přežít.

Je zajímavé, že Skythové, kteří na hřbetech svých koní trávili tolik času - v boji, při pasení, na lovu - svá krásná zvířata nezapřahali do povozů. K tomu používali hovězí dobytek. Pouze na Altaji tahali koně při stěhování vozy se ženami a dětmi. Zde v slavných kurganech Pazyryku jsou s vládci pohřbeni i jejich koně. Jedná se jednak o menší divoké mongolské koně a dále o vyšší, mimořádně cenné koně původem z Ferghany, kterých si například Číňani cenili natolik, že uvažovali o jejich nadpřirozeném původu. Všichni hřebci byli kastrováni, převažovala hnědá barva srsti. Hřívy byly ostříhány, aby nebránili při střelbě z luku. Vládcům přidali do hrobu několik koní, nejméně jednoho koně měli ale i prostí lidé a také ženy. Na Kubáni a v Podněpří byly v největších kurganech stovky koní.

Postroje a vše co ke koni náleželo bylo zdobené a je zřejmé, že bylo vyráběno s velkou láskou a pečlivostí. K jejich výrobě byly použity nejlepší a nejdražší materiály, které měli tehdy k dispozici. Je pochopitelné, že velká část těchto cenných předmětů byla v pozdějších dobách z hrobů ukradena, dochované zbytky dávají přesto jasný obraz o mistrovství tehdejších řemeslníků.

Pohřební obřady vládců byly velmi složité a slavnostní. Na Altaji se konaly jen dvakrát ročně, na jaře a na podzim, což souviselo s pravidelnými přesuny a hledáním nových pastvin. Pohřeb se tak dlouho odkládal a proto bylo nezbytné balzamování mrtvých, při kterém bylo tělo naplněno aromatickými bylinami. Mrtvý byl naložen na vůz, který projíždělo od osady k osadě, následován naříkajícími lidmi, kteří si při té příležitosti ostříhali vlasy. Ti se úmyslně zraňovali, mrskali se, bodali si šípy do rukou. Celé procesí vedl kněz, za ním následovali muži nesoucí na žerdích symboly divokých zvířat a dravců, dále příbuzní, kteří zvonky a chřestítky zaháněli zlé duchy. Cesta musela trvat čtyřicet dní. Teprve poté nebožtíka dovezli k vlastnímu místu pohřbu a tělo bylo spuštěno do pohřební komory. Mrtvému dali do hrobu všechny potřebné věci, které měl rád: zlaté předměty, potraviny, nápoje, zbraně. Poblíž byla pohřbena manželka, sluhové, koně. Mrtví leželi na zádech s tváří obrácenou k východu. Podle Hérodota bylo ještě za rok na výročí pohřbu vládce zabito padesát jízdních bojovníků z jeho gardy i s koňmi. Tento zvyk ale nebyl archeologickými nálezy prokázán. Účastníci pohřbu prodělávali rituální očistu v jakési obdobě parní lázně, kde možná zároveň vdechovali nějaká narkotika.

Pohřebiště byla posvátnými místy, jichž si Skythové podle svědectví jiných národů cenili nade vše. Svým způsobem jim možná nahrazovala neexistující chrámy. Prostorové rozvržení kurganů bývalo různé, někdy poměrně složité. Obvykle zde byla velká centrální komora, z níž vybíhaly na různé strany menší poboční, jedna až čtyři. V hlavní komoře byly zejména osobní věci a cennosti mrtvého a bývala vyzdobena malbami nebo nástěnnými koberci, aby připomínala obydlí. V pobočních byly zbraně, jídlo a nápoje, manželka a služebníci. I zde bylo mnoho cenností: číše, zrcadla, náušnice, prsteny. Koně nebývali pohřbeni ve vlastních pohřebních komorách, ale spíše v jejich bezprostřední blízkosti.

Pohřební komory byly vyhloubeny hluboko do země a stropy držely mohutné sloupy, někdy také kamenné desky. Nad vlastní pohřební komorou pak byl vybudován velký umělý kopec z hlíny a kamení. Celkové rozměry pak dosahovaly desítek metrů.

Viz též: Kurgany s mumiemi vládců na Altaji