Zajímavosti z dějin sexuality 8. Panovníci 16. a 1. poloviny 17. století

        

  Z tohoto období jsou obecně známé aféry Jindřicha VIII. Tudora. Reformaci v Anglii a vytvoření samostatné anglikánské církve zahájil proto, aby se mohl rozvést s první manželkou Kateřinou Aragonskou a vzít si Annu Boleynovou. Tu ostatně nechal později popravit. Manželek měl postupně šest, popravit nechal dvě. Méně známé je, že počtem manželek ho překonal mimořádně krutý ruský car Ivan IV. Hrozný. Ten prý začal se sexem již ve13 letech a oblíbil si sexuální orgie. Vystřídal postupně dokonce sedm manželek, z nichž některé zemřely za velmi podezřelých okolností, jednu nechal zaživa pohřbít za nevěru. Čtvrtá manželka Anna mu prý sama posílala do postele mladá děvčata. I díky tomu si dočasně získala mimořádný vliv a proto se mluvilo o "babím carství", ale i ona se nakonec znelíbila a byla poslána do kláštera.

            O francouzském králi Františkovi I. je zase známo, že oženil ve 14 letech svého syna Jindřicha se stejně starou Kateřinou Medicejskou a osobně přihlížel jejich svatební noci. Jindřich II. ale pak dával před manželkou jednoznačně přednost své milence Dianě z Poitiers. Jindřich III. byl ale naopak neustále obklopený houfem milenců, chodil ověšený šperky a silně navoněný. To úplně jiný byl Jindřich IV. Bourbon. Měl 56 milenek, z nichž nejvýznamnější byla Gabriella d´Estrées. S první manželkou, nymfomankou Markétou z Valois, známou mimo jiné i incestním vztahem se svým bratrem Jindřichem, neměl děti, s druhou, Marií Medicejskou ale hned šest, celkově ovšem 14.

           Španělský král a římský císař Karel V. byl mimořádně ošklivý. Měl neustále pootevřená ústa a velmi odulý spodní ret. Přesto po něm ženy šílely a Karlovi zase v posteli vůbec nevadil jejich případný neurozený původ. Známí jsou dva jeho levobočci. S dcerou flanderského kupce měl dceru, Markétu Parmskou, s německou zpěvačkou zase schopného dona Juana d´Austria. Karlův nástupce Filip II. měl syna , známého jako don Carlos. Jednalo se o sadistického impotenta, který se vyžíval v bičování malých holčiček. Trůn zdědil Filip III., který byl v tomto směru normální a mimořádně čilý. Měl nespočet milenek ze všech vrstev společnosti a celkem 32 nemanželských dětí. Své legitimní děti, ale vychovával v přísně katolickém duchu, takže syn Filip IV. pak zavedl na španělském dvoře mimořádně přísné mravy. Do ložnice své manželky přicházel v černém plášti a s mečem v ruce.

           O císaři Rudolfu II. se ví, že se vyhýbal manželství, ženám však ne. Se svou milenkou Kateřinou Stradovou měl šest dětí. Mezi nimi nechvalně proslul šílenec Julius Caesar d´Austria, který musel být internován na českokrumlovském zámku. Zde nakonec sadisticky umučil svou milenku, poloprostitutku Markétu, zvanou Mušle. Sám císař byl pověstný svým podivínstvím. Za tím se zřejmě skrývala progresivní paralýza způsobená syfilidou.

           Dcera španělského krále Filipa III. Anna Rakouská se stala manželkou francouzského krále Ludvíka XIII. Ani jeho sexuální život nebyl normální. Byl synem Marie Medicejské, která po zavraždění Jindřicha IV. získala ve Francii rozhodující moc, protože Ludvík byl ještě dítě. Moc ji mimořádně zachutnala a neměla zájem k ní vlastního syna pustit. Neustále ho odstrkovala a ponižovala, takže začal koktat. Vychovávala ho přísně katolicky, takže měl ze všeho tělesného hrůzu. Ve čtrnácti letech ho náhle oženila a to takovým způsobem, že nechala ze Španělska narychlo přivézt stejně starou a stejně nezkušenou Annu. Nedala jim žádnou šanci se poznat. Okamžitě po příjezdu se konala svatba a poté je hned přiměla ke svatební noci, které samozřejmě přihlíželi svědci. Vyděšený král se na nic nezmohl. Matka vše nazítří veřejně vyhlásila. Není divu, že se král mladé královně po několik následujících let ani nepřiblížil a manželství zůstávalo dlouho nenaplněné. Zdá se, že náhradu nacházel ve společnosti svých mužských oblíbenců. K předním patřil de Luynes, kterého učinil vévodou.

         Králově nechuti se ale vlastně ani není možné moc divit. Aby se dostal ke královně, musel se nejprve "probít" přes rovných sto jejích španělských dvorních dam, které jeho mužnost otevřeně kritizovaly. Chuti mu jistě nedodalo ani to, že do královniny ložnice měl podle svatební smlouvy kdykoliv bez ohlášení přístup španělský vyslanec. Určitý zlom nastal až poté, co byla velká část dvorních dam odeslána domů a také zakázán přístup vyslance do ložnice. Král ovšem neměl žádné zkušenosti. Získal je o svatbě své sestry Kristýny. U příležitosti svatby si totiž krále začal dobírat dokonce papežský nuncius, který tvrdil, že by byla hanba, kdyby sestra měla dítě dříve než on. Král se vzmužil a prohlásil, že to se nestane. Následně přihlížel velmi pozorně sestřině svatební noci. K tomu, aby se skutečně odhodlal "k činu" mu však stále chyběla odvaha. Nakonec ho jeho favorit de Luynes, který se mezitím oženil a byl v manželství dost šťastný, prostě násilně do královniny ložnice a postele donesl. Přítomná komorná pak dosvědčila, že se král s manželkou opravdu dvakrát miloval. Poté ji už začal v ložnici navštěvovat sám. Přesto nebyl jejich vztah rozhodně idylický a následníka se dočkali až po dvaceti letech. Anna se proto také možná stalo kořistí známého svůdce lorda Buckinghama, jak o tom vypráví ve Třech mušketýrech Alexandr Dumas.

          Buckingham nebyl rozhodně žádným neviňátkem a sex od počátku využíval ve své kariéře. Ještě jako chudý a bezvýznamný šlechtic svedl homosexuálně orientovaného anglického krále Jakuba I. Ten ho za odměnu povýšil nejprve na hraběte, pak na vévodu. U Buckinghama se ale nejednalo o homosexuála ale vypočítavého bisexuála. Oženil se a měl i četné milenky. V dopisech králi se podepisoval jako "Váš pejsánek".