Bulhaři. 2. Kuturgurové a Uturgurové.

Hodně zajímavých údajů o Bulharech pochází z poloviny 6. století, kdy byli rozděleni do dvou kmenový svazů. Západní je označován jako Kuturgurové (Kutrigurové). Ti kočovali severně od Azovského moře, přibližně mezi řekami Don a Jižní Bug. Východně od Azovského moře a Donu, zejména v údolí řeky Kubaň, žili Uturgurové (Utigurové). Vůdcem asi posledně jmenovaných byl Gord, který se s velkou suitou objevil v roce 528 v Konstantinopoli a byl přijat císařem Justiniánem. Byl zde pokřtěn a po návratu se pokoušel ničit pohanské modly. Postavilo se ale proti němu vojsko i vlastní bratr a byl zavražděn. Justinián měl ale na získání spojenectví Uturgurů mimořádný zájem, protože v nich viděl možné spojence proti Kuturgurům pořádajícím nájezdy na Byzanc. To se mu nakonec pomocí bohatých darů podařilo. Když v roce 551 pustošilo 12 000 Kuturgurů pod vedením chána Zabergana balkánské provincie, vpadl na jejich území uturgurský chán Sandilch, zemi vyplenil a odvedl do zajetí mnoho žen a dětí. Boje mezi těmito příbuznými skupinami pokračovaly do konce 50. let a vedly k velkému oslabení obou.

V roce 558 ohrožoval Zabergan bezprostředně Konstantinopol, informace o novém nepříteli ho ale přiměly tažení přerušit. Právě v té době se totiž v Evropě objevili Avaři, ustupující z Asie před Turkuty. Na novou situaci velmi pružně zareagovala byzantská diplomacie, které se okamžitě podařilo získat Avary jako spojence proti Bulharům. Obětovala přitom i dosavadní spojence Uturgury, kteří se jako první stali obětí avarské agrese. V roce 558 překročili Avaři Volhu a do roku 560 Uturgury porazili. Poté překročili Don a zaútočili na Kuturgury. Chán Zabergan uznává závislost a stává se vazalem avarského kagana Bajana. Už v roce 566 se ale v Černomoří objevují první Turkuti, pronásledující Avary. Uturgurové se nakonec podrobili Istemimu, bratrovi kagana Bumyna a jsou doklady o účasti Bulharů na dalších turkutských taženích v Černomoří.

Většina Avarů i část Kuturgurů ustoupila před Turkuty do střední Evropy, do Panonie. Tato bulharská skupina hrála poté důležitou úlohu v Avarském kaganátu, kde měli kočovní Bulhaři dosti privilegované postavení, zřejmě jen o něco horší než vlastní Avaři, zatímco podrobené usedlé národy jako Gepidové nebo Slované na tom byli o dost hůře. Šlo o to, že Avarů bylo poměrně málo, asi jen 20 000 bojovníků a Bulhaři byli zřejmě stejně početní, tvořili tedy velmi důležitou část jízdní kočovnické armády. To platilo až do roku 631, kdy se Bulhaři pokusili násilně prosadit do vedení kaganátu, byli poraženi a uprchli k franckému králi Dagobertovi. Ten je sice zpočátku přijal, pak je ale nechal povraždit. Malá část snad uprchla do Itálie, kde je přijal langobardský král. Tato skupina si udržela svou svébytnost a jazyk až do 8. století. Avarský kaganát byl ale ztrátou Bulharů nenahraditelně oslaben.

V 7. století přestávají být jména obou zmíněných bulharských svazů, tedy Kuturgurů a Uturgurů, používána.