Říše Turkutů 4. S Byzancí proti Persii
Roku 589 začal společný útok byzantsko-turkutské koalice proti Persii. Cílem bylo vyřadit tuto mocnost z obchodu s hedvábím a umožnit jeho nerušený tok z východu na západ. Ze západu útočí byzantská vojska, do perské Arménie a Azerbajdžánu vpadají turkutsko-chazarská vojska. Největší ohrožení ale přicházelo z východu. Zde útočí strýc šáha Hormizda IV. Turkzáda (= syn Turkyně, turkutské princezny Kákin), syn Kara Čurina Jang Souch, kterého Peršané označují Save šáh.
Perská válečná korouhev
Peršané se brání dost úspěšně. Ještě v roce 589 zatlačili zpět Chazary. Vzápětí ale zaútočili Gruzíni, pronikli do Azerbajdžánu a spojili se s útočící byzantskou armádou. Jang Souch porazil 70 000 perskou armádu, bránící pohraničí a vpadá do Persie. Východní provincie byly vážně ohroženy. Proti Turkutům je poslán vynikající vojevůdce Bahrám Čovén (Čubín , = dřevěný, podle vysoké hubené postavy), pocházející ze starého parthského šlechtického rodu Mihranů. Ten měl velmi zajímavé požadavky na složení armády, jíž měl velet. Vyžádal si 12 000 vojáků ve věku 40-50 let. To byli v této době jednoznačně veteráni (ostatně představme si to i dnes, kdy se lidé dožívají daleko vyššího věku a mnozí jsou do 50 ještě docela fit). Tahle překvapivá žádost měla ovšem svou logiku. Jestliže dnes se může voják vycvičit poměrně rychle a naučit se používat nějakou střelnou zbraň zvládne slušně i kluk, dosáhl tehdejší lučištník na vrchol svých schopností až po 20 letech. Dostřel perských lučišníků byl 700 metrů a jejich šípy prorážely i pancíře. Tito bojovníci už měli řadu zkušeností z bitev, nedali se lehce zastrašit a navíc si uvědomovali, že ve svém věku by se útěkem asi nezachránili. Dalo se na ně tedy spolehnout. Podle perských pramenů měla turkutská armáda 300-400 tisíc mužů. To je jistě silně přehnané, přesto měla určitě obrovskou početní převahu. Na obou stranách se objevily i některé neobvyklé bojové prostředky. Turkuti použili válečné slony, Peršané je zaháněli pomocí ohňometů s naftou. Jang Souch táhl na významné město Herát. Musel projít údolím, sevřeným mezi řekou Herirúd a horami. Zde se Bahrámovi podařilo překvapit jeho armádu nebo její část ( ve skutečnosti jen asi 20 000 jezdců). Jang Souch okamžitě poznal hrozící katastrofu a pokusil se to vyřešit vskutku originálně - nabídl Bahrámovi perskou korunu. Ten to ale odmítl a tak začala bitva. Peršané ohněm splašili slony, kteří začali ničit vlastní armádu. Ta se dala brzy na útěk, ale většina včetně Jang Soucha zahynula. Turkuti se pak naopak museli bránit. Odpor organizoval Jang Souchův syn Nili-chán, kterému říkali Peršani Parmuda. Ten byl ale u Pajkendu poražen a zajat. Peršani získali obrovskou kořist. Šáh Hormizd Parmudu propustil a zajistil tak Persii mír na východní hranici na 15 let. Klid ale nenastal.
Válka na západě proti Byzanci se nevyvíjela dobře, proto sem Hormizd poslal Bahráma, ten byl ale tentokrát poražen. Šáh mu poté poslal vřeteno a ženské šaty, na znamení, že je zbabělý jako žena. Navíc ho obvinil, že si nechal část kořisti získané od Turkutů. To Bahrám nesnesl. Povstal a velká část armády ho podpořila. Následně vyhlásil vládcem Hormizdova syna Chusrava. Ten se zpočátku v situaci moc neorientoval, když se ho ale otec pokusil zavraždit, snažil se dohodnout s Bahrámem. Jejich vzahy se ale velmi rychle vyostřily a Chusrav uprchl do Byzance. Když byl Hormizd zavražděn svými švagry, prohlásil se Bahrám šáhem.
Chusrav se mezitím dohodl s císařem Maurikiem. Ten mu dal svou dceru Marii za manželku a poskytl mu 60 000 mužů, aby mu dobyli zpět trůn. Rozhodující bitva se odehrála roku 591 u říčky Baljarat. Bahrám měl na své straně 40 000 bojovníků.
V tehdejších dobách byly bitvy často zahajovány soubojem vynikajících jednotlivů z obou stran.Tentokrát se utkal sám Bahrám s elitním gótským bojovníkem v byzantských službách. Gót byl jistě velmi zkušený válečník, neznal však Bahrámovu novou zbraň, získanou od Turkutů - šavli. Bahrám ho rozťal až po hruď. Bitva přesto skončila vítězstvím Chusrava a ten je Byzantinci dosazen na trůn. Bahrám uprchl k Turkutům, kde byl přijat s poctami. Nový šáh Chusrav II. okamžitě žádá o jeho vydání, ale Turkuti to odmítli.
Chusrav musel za pomoc odevzdat Byzanci některé pohraniční pevnosti a válka skončila. Problémy, kvůli kterým začala, vyřešeny nebyly.
Komentáře
Okomentovat