Říše Turkutů 1. Potomci Hunů na Altaji
Turkuti představují národ, který historii Eurasie ovlivnil zásadním způsobem, přesto zůstavají téměř neznámí. Určitě ale stojí zato, trochu blíže se s nimi seznámit.
Nápis v turkutském runovém písmu: Türk
Slovo "türk" znamenalo v staroturečtině silný, "ut" je sufix pro množné číslo. Jádro skupiny, která tento národ vytvořila, ale zpočátku hovořilo staromongolsky. Šlo o poměrně malý kmen, asi 500 rodin, vzniklý patrně spojením různých drobných skupin. V čele byl kníže Ašina (= vlk). Podle něho je označována celá dynastie, vlčí hlava byla i na jejich praporu. Poč. 5. stol. n. l. žili západně od Chuang-che a byli podřízeni hunskému knížeti Muganovi, vládci Severní Liang. Když byla 439 tato říše rozbita Tabgači, uprchl Ašina se svou družinou k Žuan-žuanům. Usadili se na jižní straně Altaje. Zde žila řada turecky hovořících kmenů, potomků Hunů. Ašinova skupina se s nimi postupně mísí a poměrně rychle poturečťuje.
Protože se jednalo o velmi obratné kováře, patřilo k jejich povinnostem dodávat Žuan-žuanům železářské výrobky. 100 let byli vůči svým pánům loajální. Na rozdíl od dalšího podřízeného kmene, Telesků, kteří stále povstávali. Když došlo v roce 545 k jejich dalšímu povstání, potlačil ho iniciativně a samostatně tehdejší vládce Turkutů Bumyn. Protože se mu ale početní Teleskové podrobili, cítil se natolik silný, že za to žádal od kagana Žuan-žuanů Anachuana ruku jeho dcery. Tím by se dostal do jeho rodiny a byl by mu téměř rovný. To kagan jednoznačně odmítl s poukazem na to, že Bumyn je pouhý jeho kovář.
Údolí na Altaji
V téže době probíhá válka v Číně mezi říšemi vzniklými z Pej Wej. Vládce Východní Wej (později Pej Čchi) získává spojenectví Anachuana. Západní Wej (pak Pej Čou) se obrací na Bumyna, který za spojenectví dostává čínskou princeznu Čanle. Turkuti zaútočili 552 na Žuan-žuany a zcela je rozdrtili. Bumyn přijímá titul Il-chán, ale v témže roce umírá. Začíná se vytvářet říše Turkutů, jejíž vládci jsou označováni jako kagani nebo chánové. Agonie Žuan-žuanů trvala do roku 555, kdy prchají na západ do Evropy. Po Bumynovi vládl kratince jeho starší syn, který ale brzy zemřel, poté mladší syn Mugan.
V prvních letech ovládli Turkuti bývalé území Žuan-žuanů, na východě porazili roku 544 mongolsky hovořící Kitany a rozšířili se až po Žluté moře. V témže roce začalo velké tažení Bumynova bratra Istemiho, který byl nejvyšším vojevůdcem, na západ. Postup byl mimořádně rychlý, kromě dobývání bylo cílem i definitivní podrobení zbytků Žuan-žuanů. Už 555 dorazili k Aralskému jezeru, 558 k Volze. Tu už nepřekročili a Avaři tak měli možnost se odpoutat, protože mezitím se aktivizovali bývalí spojenci Žuan-žuanů Hefthalité, s nimiž teď Turkuti na jihu sousedili. Boje proti nim začaly asi 560. Turkuti navazují kontakty s tradičním nepřítelem Hefthalitů - s Persii. 562 porazil Hefthality perský šáh Chusrav Anúšírván. Zároveń útočí Turkuti. Hefthalitský vládce Gatfar před nimi nejprve ustoupil do hor, pak ale přijal 565 boj u Necefu. Bitva trvala údajně 8 dní a skončila úplnou porážkou Hefthalitů. Ti poté sesadili Gatfara a novým vládcem se stal Fagoniš. Ten se pokoušel podrobit se Chusravovi a tím se zachránit, Chusrav ale na jeho žádost neodpověděl a pokračoval v boji. Do roku 567 byla říše Hefthalitů zcela zničena a rozdělena mezi vítěze. Ti se tak stali sousedy - a logicky i nepřáteli.V 70. letech pak je dokončena expanze na západ -až po Krym. Důležitými poddanými ve východní Evropě se stali Chazaři v Povolží a východní větev Bulharů - Uturgurové na Kubáni. Ve střední Asii byla ovládnuta Sogdiana s bohatými obchodními městy. Zdejší kupci začali významně ovlivňovat turkutskou politiku.
Bojová taktika Turkutů
Bojová taktika Turkutů
Komentáře
Okomentovat