Kočovné kmeny v Černomoří 1. Saragurové, Urogové, Onogurové

Ve starších článcích jsem popisoval velké a známé kočovné kmeny, které do Černomoří pronikaly, jako například Huny, Avary či Turkuty. Informací o nich je relativně dost. Existuje zde ale i jakési "temné období", a to po pádu říše evropských Hunů a před příchodem Avarů, tedy zhruba polovina 5. - polovina 6. století n. l. Ne že by z této doby nebyly žádné informace, nějaké existují, hlavně od Byzantinců a Peršanů, je jich ale poměrně málo, jsou velmi nejasné, někdy protichůdné, a tudíž také interpretace současných historiků tomu odpovídají. Kmeny se vyskytují pod různými jmény, byť jde možná o ty samé, zcela rozdílně jsou zařazovány do jednotlivých jazykových skupin, ať už do severoíránské, turecké, ugrofinské, případně ještě nějaké další. Určité mocenské vakuum po rozpadu hunské říše využily nové kočovné kmeny, které sem vtrhly, i když vlastně nejspíše samy ustupovaly před jinými sousedy.

V roce 453 zemřel o svatební noci s burgundskou princeznou mocný vládce Hunů Attila. Říší okamžitě začaly otřásat spory mezi jeho syny a povstání podrobených kmenů. V roce 454 byly hlavní hunské síly poraženy vzbouřenci, vedenými gepidským králem Ardarichem, v bitvě u Nedao. Padl i nejstarší Attilův syn Ellak. Mezi zbylými syny Dengizichem a Ernakem nepanovala shoda. Dengizich zahynul v roce 469, když se pokusil vpadnout do byzantské Thrákie, další osudy Ernaka jsou nejasné, snad spojené s Bulhary.

V roce 463 vpadly do Černomoří kočovné kmeny Saragurů, Onogurů a Urogů, které snad přišly někde z dnešního Kazachstánu. Saragurové si podrobili Akatziry, sídlící západně od Krymu. Poslové těchto kmenů sdělili v Konstantinopoli, že, byli ze své vlasti vytlačeni Sabiry, které předtím porazili Avaři. O něco později se v Černomoří objevují Sabirové, ještě později Avaři, brzy poté Turkuti, mezitím tu pod mnoha jmény vystupují Bulhaři, některé hunské kmeny, v následujících obdobích zde najdeme například Chazary nebo Maďary. Některá jména kmenů se opakují často, jiná málo nebo dokonce jen jednou. Je velmi pravděpodobné, že zde postupně vzniklo několik kmenových svazů, které byly tvořeny mnoha skupinami, někdy i nepříliš příbuznými. Jednotlivé kmeny se pak stávaly jejich součástí, případně naopak vůdčí silou některého svazu. Jméno svazu se pak mohlo měnit, přičemž složení mohlo být podobné. Přitom uvnitř byly asi kmeny turecké, ugrické, severoíránské, všechny se navzájem jazykově a kulturně ovlivňovaly, takže najít mezi nimi jasnou hranici, či přiřadit některý kmen jazykově zcela jednoznačně, je prakticky nemožné.

Co se týče v roce 463 nově přišlých kmenů, bývají přičislovány k tureckým ogurským kmenům (zejména autory z turecky mluvících zemí), čemuž by napovídala jejich jména, jiní autoři se ale domnívají, že se jednalo o kmeny ugrické. Jméno Urogů je uvedeno pouze jednou právě u této události. Nabízí se možnost, že šlo vlastně o chybný přepis a správně by to měli být Ugrové nebo Jugrové, což je jiné jméno pro ugrické Chanty. Saragurové (snad Žlutí nebo Bílí Ogurové) jsou ještě několikrát zmiňováni hlavně v souvislosti s nebezpečnými, byť ne zcela úspěšnými pokusy proniknout při loupeživých nájezdech přes Kavkaz na území Persie. Peršané, ač dávní nepřátelé Byzantinců, se dokonce v této souvislosti pokusili získat si od Byzance nějaké peníze nebo vojáky na boj Proti Saragurům. Odvolávali se na to, že tím vlastně chrání i Byzanc. Byli ale odmítnuti. Saragurové byli asi nejsilnější z nově příchozích, možná vytvořili jakousi konfederaci, v níž byly oba zbývající a možná i některé další kmeny z Černomoří, brzy ale i o nich zmínky mizí, politická situace se tedy změnila, oni asi ztratili vliv a nejspíše se začlenili do jiného svazu.

Onogurové (= 10 Ogurů) jsou prakticky určitě jedním z bulharských, tedy tureckých, kmenů, známí též pod několika podobnými jmény (Onogundurové, Hunugurové aj.). Aby to nebylo tak jednoduché, i u nich se uvažuje, že se původně jednalo o turkizované severoíránské, případně (méně často) opět o turkizované ugrické kmeny. Souvislost se jménem Uhrů je přitom pravděpodobná.