Basmalové 2. Vývoj v 8.- 11. století

 

V roce 703 překvapil princ šad a budoucí kagan Mogilan Basmaly, žijící ve východním Džúngarsku, a přinutil je podrobit se. Ti museli po určitou dobu sloužit Turkutům. Během dalších deseti let sice Turkuti porazili a podrobili velké množství stepních kmenů a vytvořili tak velkou říši, podmaněné kmeny se ale v roce 715 vzbouřily. Turkuti rychle zvítězili nad Ujgury a Karluky. Sám vládce Kapagan-kagan drtivě porazil kmen Bajirku, ale na zpáteční cestě byl zcela nečekaně přepaden zbytky rozbité armády a zabit. Turkutům (Modrým Turkům) pak vládla silná a schopná trojice Bilge-kagan (= Mogilan), Kül-tegin, nejvyšší vojevůdce a Tonjukuk, hlavní rádce. Basmalové se ale ještě chvíli drželi pročínské orientace. Na rok 720 bylo Čínou připraveno velké tažení proti Turkutům, kterého se měli zúčastnit i Basmalové. Ti dorazili jako první na určené místo setkání, ale nikoho tam nezastihli, proto urychleně ustoupili. O tom se dozvěděl Tonjukuk, rychle je se svojí armádou předešel, obsadil jejich centrum město Bešbalyk. Když se sem basmalská armáda vrátila, byla zničena. Tonjukuk získal velkou kořist. Úspěšné boje Turkutů s dalšími nepřáteli pak trvaly do roku 722 a následovalo velmi dlouhé období míru až do roku 741. Čína jim musela v této době dodávat výrazně pod cenou velké množství hedvábí. Tato faktická daň byla zamaskována obchodem, při kterém sice Turkuti Číňanům dodávali za hedvábí koně, ale tento obchod byl pro Čínu jednoznačně nevýhodný. Blahobyt Turkutů měl ale i svou stinnou stránku. Je třeba si uvědomit, že jejich obrovské úspěchy předchozího období byly dobyty prakticky jednou generací velmi schopných lidí, další generace ale pak zpohodlněla a místo bojů se spíše zaměřila na intriky.

 

V roce 741 začaly boje o moc, kterých o rok později využily podmaněné kmeny Basmalů, Ujgurů a Karluků, které povstaly a zabily uzurpátora Kuta. Vytvořily si vlastní kaganát, do jehož čela se postavil vůdce Basmalů Ašina Sede Iši, nový kagan.  Neznamená to, že by Basmalové nutně museli být v té době nejsilnějším z těchto kmenů, Ujguři byli určitě silnější, ale nevládl jim představitel rodu Ašina. To znamenalo velmi mnoho. Kagan nebyl zdaleka jen politickým vůdcem, měl i významnou sakrální pozici, byl blízký bohům, dynastie Ašina měla božský původ. Aby se kaganem stal příslušník jiného rodu, musel to prosadit jedině brutální vojenskou silou. To se nakonec přece jen stalo, kagan byl zabit vůdcem Ujgurů, který se prohlásil kaganem. Ujgurský kaganát byl zcela novou jednotkou, v celé řadě věcí sice na Turkuty zřetelně navazoval, ani to se ale ostatním kmenům zřejmě nezdálo dostatečně legitimní, proto se proti nim v roce 752 vytvořila koalice, v jejímž čele byl karlucký jabgu z rodu Ašina, kterého podpořili Basmalové i Jenisejští Kyrgyzové. Jejich cílem byla obnova Turkutského kaganátu. Boj ale netrval dlouho, když se ukázalo, že není šance zvítězit, sami Karlukové ideu obnovy kaganátu opustili a z boje se stáhli. Basmalové a Jenisejští Kyrgyzové pak byli Ujgury podmaněni. Po pádu Ujgurského kaganátu si Basmalové vytvořili v Turfanské oáze malý státeček, idikutství (847-1048), centrem bylo město Kara-Chodžo. Idi-kut je titul sice samostatného, ne však příliš mocného vládce. Stále se jednalo o Ašiny. Snažili se v té době brzdit pronikání islámu na východ. Udrželi si starou tureckou víru v boha Tengriho. Pouze menší část Basmalů, která se usadila ve městech a byla zapojena do karavanního obchodu, přijala východní formu křesťanství, nestoriánství. V 11. století se pak opět přesunuli do Džúngarska. Bojovali zde proti Karachánovcům, což byla část Karluků, která přijala islám a snažila se ho šířit dál. Uvádí se, že v té době je tvořilo 40 rodů. Jejich vůdce označovali muslimové jako Burdače Velkého hada. Ten byl poražen a popraven. Poté už se Basmalové dál neubránili a idikutství zaniklo. Zbytky Basmalů se smísily s jinými kmeny, část ustoupila na západ do dnešního Kazachstánu, jejich jméno mizí.