Basmalové 1. Vývoj do konce 7. století

 

Basmalové (též Basmylové nebo Basmilové) byl kmenový svaz kočovných kmenů, který v raném feudalismu obýval Západní kraj v dnešní Číně. Patří k těm méně známým a hůře zdokumentovaným kmenům, většinou nepatřili k těm nejvýznamnějším, na krátký čas ale dokonce stáli v čele velké říše. Z hlediska jazykového bývají přiřazováni k tureckým kmenům džúngarské skupiny, máme ale informace, že používali i nějaký jiný jazyk. Tomu by napovídal i jeden z nejčastěji přijímaných výkladů významu jejich jména – totiž něco jako Míšenci. Zdá se, že základem byly asi kmeny severoíránské nebo íránské jazykové skupiny, které se buď turkizovaly nebo smísily s dalšími, turecky mluvícími kmeny. Podle názorů některých historiků byli předky kazašských Argynů. Nedávné zkoumání DNK Argynů přineslo velmi překvapivé výsledky. Většina z nich patří k haploskupině G1 a ukazuje na jejich příbuzenství s obyvateli horských oblastí Íránu. Jiný výklad jejich jména vychází z tureckého základu „bas“, což označuje něco jako ničit, utlačovat, potom by to byli Ničitelé (nepřátel). Byli to převážně kočovníci, část z nich se ale postupně usazovala ve městech kolem hedvábné stezky, čímž jejich význam narůstal.

První vzácné zmínky o nich pocházejí z druhé poloviny 6. a počátku 7. století n. l. Nejprve byli poddanými Turkutského kaganátu. Tehdy je tvořilo asi dva tisíce rodin, byli ještě ve stádiu rodové společnosti, měli jakési vůdce, ne ale knížata. Turkutští kagani nad nimi ustanovili jako vládce příslušníka své dynastie Ašina.  Po rozpadu jednotné říše počátkem 7. století se Basmalové stali součástí Zapadoturkutského kaganátu, nepatřili ale k jeho jádru, tedy k deseti základním privilegovaným kmenům, jejichž vůdcové obdrželi od kagana po zlatém šípu (Turci deseti šípů). Protože mimo toto jádro bylo několik dalších silných kmenů, jako např. Karlukové nebo část hunských kmenů skupiny Čchu, byli se stávajícím uspořádáním nespokojení. V roce 641 nespokojenci podpořili povstání pretendenta na trůn Jukuka. Situace využila tchangská Čína, která do bojů zasáhla a v roce 649 se Basmalové podrobili říši Tchang. V té době jsou doloženi kolem města Urumči na jihu Džúngarska, ve 2. polovině 7. století se usadili o něco východněji kolem města Bešbalyk, které se stalo jejich centrem.

Období do roku 703 patří k nejlépe zdokumentovaným v jejich historii, pochopitelně díky čínským zdrojům. Vazalská závislost měla spíše pozitivní, než negativní důsledky. Čína po Basmalech téměř nic nechtěla, zato jejich vůdce zásobovala různými přepychovými dary, panoval celkem klid a národu se žilo docela dobře. Vládci měli titul idi-kut (svatá výsost). S čínskou nadvládou byli ale nespokojení Turkuti, což do jisté míry způsobovaly necitlivé zásahy čínských byrokratů například do dědických záležitostí. Zatímco u tureckých kmenů bylo zvykem následnictví bratra po bratrovi, připadalo to Číňanům zcela nelogické a podobné zvyky ignorovali. Když koncem 7. století Turkuti (budoucí Modří Turci) povstali, měli Číňani v západních teritoriích jen velmi slabé vojenské síly, proto se rozhodli opřít se zejména o silné Türgeše, do protiturkutské koalice vtáhli také Basmaly, Kitany a Jenisejské Kyrgyzy. Tak by byli Turkuti obklíčeni prakticky ze všech stran. Boje se ale pro Čínu a její spojence vůbec nevyvíjely dobře, Turkuti velmi obratně poráželi vojska jednotlivých nepřátelských národů.