Kočovné svazy Dulu a Nušibi 3. Katastrofa v kaganátu

V roce 634 nastoupil další straník Nušibi, Išbara Tolis-šad. Ten chtěl situaci v kaganátu uklidnit a provedl zásadní reformu. Vůdcům deseti kmenů předal zlaté šípy, symbol moci a povýšil je na úroven šadů, tj. princů z rodu Ašina. Šípy dostalo pět vůdců kmenů Nušibi, kteří měli titul erkin a pět vůdců Dulu s titulem čur. Od té doby se kaganátu též říká Turci deseti šípů. Klid ale nenastal. Nušibi mohli být spokojení, Dulu jen částečně. Šípy dostali Čchu-mu-kun, Chuluwu, Nešeti, Türgešové a Šuniši, ne však Karlukové, Jagma, Basmalové, Čchu-jüe, Čchu-mi a Šato.
Došlo ke spiknutí a část stařešinů pozvala na trůn východoturkutského prince z rodu Ašina Jukuk-šada. Boje trvaly několik let, Nušibi, podporovaní obchodními městy, si postupně proti němu zvolili několik protikandidátů. Jukuk-šadovi se nakonec po bojích podařilo v roce 641 zvítězit a říši opět sjednotit. Již o rok později se ale znesvářil s vůdci Dulu a jednoho z nich Nišu-čura nechal popravit. Dulu následně povstali a Jukuk-šad musel uprchnout. Nušibi si okamžitě zvolili vládcem Irbis Šeguj-chána a získali si podporu Číny. V roce 646 došlo k jednání o případném sňatku s čínskou princeznou, ale Čína za to požadovala pět bohatých měst na hedvábné stezce, což bylo odmítnuto.
Zhoršení vztahů s Čínou opět využili Dulu a do čela si zvolili Ašinu Challyga. Toho zpočátku podporovali jeho bratranci Ašina Miše a Ašina Bučžen, oba se nakonec podřídili Číně. Challyg se v roce 651 prohlasil Išbara-chánem, Irbis Šeguj-chán byl zabit. Došlo k bojům na západní hranici proti Persii, toho využila Čína, v roce 652 zaútočila a začíná dobývat východní části říše. Povstali opět Nušibi a zvolili si do čela Jukukova syna Čženču, ten ale nakonec musel uznat závislost na Išbarovi, kterému se poté na čas podařilo Číňany zastavit. Císař se ale nevzdává, posílá nové posily, jejichž důležitou součástí byli Ujguři, jedné koloně velel Ašina Bučžen. Nušibi a Dulu se Číňanům podrobili, Išbaru už podporovala jen vlastní turkutská družina. V roce 657 ustupuje nejprve za řeku Ili, pak za Ču, nakonec ale byl roce 659 zajat a v zajetí zemřel.
Zbytky Turkutů ještě kolem sebe shromáždil Čženču, ale v témže roce byl poražen Ašinou Miše. Kaganát zanikl, území bylo rozděleno na dvě gubernie, odpovídající územím Nušibi a Dulu. První bylo svěřeno do správy Ašiny Bučžena, druhé Ašinovi Miše.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Obrázek
Poslední dubnový den se konala na pardubickém zámku velmi zajímavá ochutnávka vín. Mimořádná nebyla tentokrát díky vínům, i když i ta byla pěkná, ale hlavně proto, že zde vystoupil známý kardiolog Prof. MUDr. Milan Šamánek , DrSc. Jeho přednáška doplňovala degustaci vín ze Znovínu Znojmo, která tu představoval ředitel firmy pan Ing. Pavel Vajčner. Nejprve k přednášce. Pan profesor nám na řadě seriózních výzkumů, prováděných po celém světě, vysvětli, že pít alkohol, nejlépe víno, je nutné denně. Naopak nejnezdravějšími lidmi mají být podle těchto údajů abstinenti. Doporučená denní dávka vína pro muže je 2-4 dcl, u žen asi polovina. Důležitá doplňková informace pro starší: Komu je více než 54 let, měl by dávku zvýšit. To celé bylo vykládáno odborně i vtipně zároveň. Velmi mě pobavil příběh pětaosmdesátileté babičky, která na různé neduhy těla pije střídavě pivo, bílé či červené víno nebo slivovici. Na dotaz, kdy pije vodu, odpověděla: "Takovou nemoc jsem ještě neměla". No a teď...
Další informace

Teleskové. Kurikanové

Obrázek
  Dalším kmenem Telesků byli Kurikanové (Kurykan, čínská verze je Guligan). Podíleli se na vytváření turkických Jakutů a mongolských Burjatů. Kolem jejich původního jazyka jsou velké nejasnosti a spory. Nejpravděpodobnějším se jeví jejich příslušnost k turkickým jazykům, vzhledem k tomu, že tak mluvili i další Teleskové, někteří badatelé ale řadí jejich jazyk k mongolským a další je pokládají za tunguzo-mandžuské Evenky. Kompromisní teorie uvažuje o tom, že se na vytváření jejich svazu tří kmenů (= Uč-Kurykan) podílely všechny tyto složky. Jejich nejbližšími příbuznými byli pravděpodobně Bajirku, s nimiž sousedili. Žili západně, severně i východně od Bajkalu, kolem Angary a na horním toku Leny. Archeologicky jim zřejmě odpovídá kurumčinská kultura. Byli asi spíše polousedlí než úplně typičtí kočovníci. Na velmi dobré úrovni u nich byli zpracování železa, částečně se zabývali i zemědělstvím, pěstovali žito, pšenici a proso. Byli to první zemědělci  v Přibajk...
Další informace

Sarmatské kmeny 9. Sarmati a Slované

Obrázek
Na závěr několik teorií, které se objevují u různých autorů. Nedají se asi dokázat, zároveň ale vůbec nejsou nesmyslné. Něco na nich může být. Jména Srbové a Chorvati jsou zřejmě neslovanského původu. Srbové byl původně jeden kmen východních Alanů, který na počátku n. l. žil ve stepích na východ od Azovského moře. Psali o nich Plinius v 1. a Ptolemaios ve 3.století. Ve 4. století byli podrobeni Huny. Vibius Sequester na počátku 5. století psal, že Labe odděluje Svévy od Srbů. Tak brzo to ale ještě nemohli být Slované. U byzantského císaře a historika Konstantina Porfyrogennéta máme informaci, že balkánští Srbové přišli v 7. století ze severu z Bílého Srbska a stejně tak i Chorvati z Bílého Chorvatska. Tato informace se pokládá za dosti věrohodnou. Bílé Chorvatsko se snad nacházelo někde na pomezí východních Čech a severní Moravy, Bílé Srbsko leželo odtud severozápadním směrem. Tzv. Bílí Srbové byli pod nadvládou Hunů a spravovali určité území, v polovině 5. století se pak osamostatnili...
Další informace