Genetická historie lidstva. 5. Šíření Indoevropanů

První vpády Indoevropanů na Balkán začaly asi před 6 000 lety. V té době bylo ve stepích výrazně chladnější klima, pastevci hledali lepší podmínky, teplejší pastviny. Na Balkáně se tehdy objevují kultury, které mají smíšený charakter a obsahují již R1a a R1b pastevců. Část staršího obyvatelstva ustupuje do oblasti tripolské kultury, která žila ve východních Karpatech a měla již poměrně velká centra městského typu jako např. Cucuteni nebo Tripolje. Zde došlo k zřetelnému nárůstu počtu obyvatel a poté k rozšiřování jejího areálu k Dněpru, rozsídlení po Ukrajině, kde se nově objevují haploskupiny G2a, I2a1, E1b1b, J2, a T1a. V této době ještě Indoevropané neměli bronzové zbraně a nebyli schopní vyvinout takový tlak, tudíž je kultury v Karpatech a na Dunaji mohly dočasně zastavit. Zároveň R1a úspěšně a bez větších problémů pronikla z lesostepí do střední Evropy, do Polska a do Pobaltí, kde ještě nebyly zemědělské kultury, schopné obrany. Díky tomu se indoevropský lid šňůrové keramiky mohl následně rozšířit až do Německa a Skandinávie. Před 4700 byli lidé s R1a i R1b v Polsku, před 4600 lety ve středním Německu. Všude se mísili se starším místním obyvatelstvem. Před 4 500 se Indoevropané posunuli do Maďarska, Rakouska a Čech. Ovládnutí západní Evropy probíhalo před 4 500 - 3 200 lety. Severozápadní Evropa byla ještě převážně obývaná mezolitickými lovci a sběrači. Migrace Indoevropanů pohltila také lid zvoncovitých pohárů. Ten vyšel asi z Portugalska, odsud se šířil severovýchodním směrem přes Francii a Německo. Jednalo se také o nositele R1b, ale staršího typu. Následná starobronzová únětická kultura byla směsí obou zmíněných kultur a geneticky nositelkou R1a a R1b, s jasnou převahou posledně jmenované. Stala se předky Germánů, Keltů a Italiků. Protoitalicko-keltsko-germánské kmeny ovládly Francii asi před 4 200, Británii před 4 100, Irsko před 4 000 a Španělsko před 3 800 lety. V Británii měli lidé původně haploskupiny I2a2 a I2a1b, což bylo prakticky plně nahrazeno R1b.

Lid šňůrové keramiky osídlil poměrně hustě dnešní Polsko, Bělorusko, Ukrajinu a západní Rusko. Zde vytvořil jádro baltoslovanských kmenů. Vysoká koncentrace haploskupiny R1a v Pobaltí a ve slovanských zemích se vysvětluje nejen touto, ale i několika dalšími migracemi této skupiny v období stěhování národu i v několika následujících stoletích. Na západní Ukrajině a v Rumunsku nakonec pohltil lid šňůrové keramiky příslušníky tripolské kultury, zemědělce původem z Blízkého východu.

Baltské národy se rozvíjely z některých skupin šňůrové keramiky, ale také z její varianty - faťjanovské kultury. V počátcích doby bronzové se lidé s haploskupinou R1a smísili s nositeli uralských jazyků N1c, kteří žili od jižního Finska po Litvu a také na severozápadě Ruska.

Mezi Donem a Dunajem existovala kolem roku 2 000 př. n. l. kultura Babyno, jejíž nositelé, dlouholebí pohybliví indoevropští pastevci jako jedni z prvních začali používat válečné vozy, šířili se do Řecka a stali se zřejmě předky Mykéňanů.

Nositelé indoíránských jazyků mají původ v kultuře Sintašta s haploskupinou R1a, která se utvářela východně od Uralu. Její příslušníci došli až do altajských hor, kolem roku 1700 př. n. l. pronikli do Pákistánu, brzy poté vytvořili v Mezopotámii říši Mitanni a kolem 1 500 př. n. l. došli do Indie.