Antové. 3. část

Po odchodu Avarů z Černomoří obnovil císař Justin II. spojenectví s Anty. Protože ale byla předchozí zóna kontaktů na Dunaji v rukou Avarů, nevzniklo již tak pevné spojenectví, jako tomu bylo dříve. Také byzantské údaje o Antech jsou následně podstatně skromnější.

Zásadní dopady mělo utváření Avarského kaganátu na Slovany a Anty, kteří se začali výrazněji stěhovat a zaujali podstatně větší teritoria než dříve. První, kteří se pohnuli, byli Srbové a Chorvati. Část Chorvatů sice zůstala v původních zemích na horním Podněstří, ostatní ale spolu se Srby odešli na západ. Chorvati-Charváti se usadili v Orlických horách, Srbové v Lužici. Antové při svých přesunech naráželi na příbuzné starší sklavenské, případně venedské obyvatelstvo, které ale nebylo příliš početné a ani zdaleka tak dobře organizované, proto mohli pronikat do jejich území, zřejmě bez větších konfliktů.

Původní sídelní oblasti Chorvatů a Srbů představovaly okrajovou zónu Antů a již od počátku byly oblastí míšení s korčakovskými Sklaveny. Na nová území přicházely hlavně bojovnické družiny, které se zřejmě mísily s místními ženami. Proto si nové antské obyvatelstvo zachovalo jen poměrně málo z původní materiální kultury, tu přejali spíše od svých nových žen a začali se také označovat jako Sklaveni-Slověni.

Nově příchozí byli početní, dobře organizovaní a zkušení v boji, tudíž si brzy získali důležité pozice. Naopak, zbytky germánského obyvatelstva brzy mizí. Chorvatský kmenový svaz obýval horní tok Labe, obě strany Orlických hor a zasahoval do přilehlé části jihozápadního Slezska. Začal se utvářet někdy po roce 568. Jejich země se nazývala Velké či Bílé Chorvatsko. Chorvati-Charváti měli asi vliv i na Srby, kteří zpočátku žili na pomezí severních Čech a Německa.

Antové, kteří zůstali v původních sídlech, začali v roce 602 další válku s Avary, byli ale opět poraženi a poté již o nich nejsou žádné zmínky.