Kokelská kultura

Tato kultura se rozvíjela od 2. století do 5. století n. l. na území republiky Tuva. Název má podle bohatě vybaveného kurganu Kokel. Utváření této kultury je spojeno s proniknutím Hunů či spíše některého jimi podmaněného mongoloidních kmene do oblasti Altaje při expanzi směrem na západ. Tento kmen se pak stal součástí západního křídla jejich říše. Když pak byli Hunové v polovině 2. století n. l. poraženi od Sien-piů, snažila se tato skupina ukrýt v oblasti chráněné pohořím Sajan. Všechny pohřby jsou pod mohylami, většinou okrouhlého tvaru, pod nimiž je 1 - 2 metry hluboká, poměrně úzká pohřební jáma, obložená kamennými deskami, v některých případech ještě vyložená okrouhlými kameny. Mrtví leželi na zádech s hlavou směrem na západ nebo severozápad. I když tvůrci této kultury asi k vlastním Hunům nepatřili, převzali od nich vynikající dalekonosné kompozitní luky. Většina pohřbů je mužských, mrtví velmi často vykazují stopy smrtelných poranění, která byla způsobená mečem nebo šípem. Zdá se ale, že sem směřovaly i nepřátelské trestné výpravy, protože máme důkazy i o zabitých ženách a dětech. To je potvrzením dochovaných zpráv, které hovoří o mimořádně krutosti Sien-piů vůči poraženým kmenům. Zdá se, že velká část zdejšího obyvatelstva byla cíleně vybita.

Pohřební inventář byl tvořen zejména hliněnými nádobami, položenými u hlavy mrtvého, dále železnými noži a hroty šípů, udidly a srpy. Ozdob bývá poměrně málo, bývají to například bronzová vyobrazení ptáků. Vedle pohřebních kurganů tu bývají ještě další, které byly asi nějakým způsobem spojeny s pohřebními a vzpomínkovými rituály. V nich bývá nádoba ve tvaru vázy, zakrytá jakousi kamennou pokličkou.

Zdá se, že část obyvatelstva ustupovala dále, a to na Altaj, kde jsou dochované pohřby bojovníků kok-pašské kultury, která na kokelskou navazuje.