Potčevašská kultura

Tato kultura se rozvíjela v rané době železné a v počátcích středověku v oblasti kolem řek Tobol a Irtyš a vytvořila se v důsledku pronikání lidu kulajské kultury do lesostepní oblasti a asimilace zdejšího obyvatelstva (např. sargatského). Vytvořily ji pravděpodobně ugorské mongoloidní kmeny. Nazývá se podle hradiště Potčevaš u Tobolska a existovala velmi dlouho. Od druhé poloviny 1. tisíciletí př. n. l až po 8. - 9. století n. l. Hospodářství zdejšího obyvatelstva bylo poměrně komplexní, vedle lovu, rybolovu, chovu skotu a koní zde bylo dosti důležité i zemědělství, při kterém používali masivní motyky z rohoviny. Nejdůležitější potravinou ale byly ryby.

Hradiště této kultury měla až tři linie valů, v nich se nacházely polozemnice s ohništěm uprostřed. Mrtvé pohřbívali v mělkých jámách pod mohylami v poloze na zádech, často na březové kůře. Jsou doloženy i pohřby žehem. V hrobových inventářích se nacházejí nádoby zdobené horizontálními pásy, koňské zuby, figurky zvířat i jezdců, vzácněji náramky nebo prsteny z barevných kovů. Výzbroj tvořily luky s kostěnými a železnými hroty, sekery, meče, vzácně šavle. Asi nejvýznamnějším nalezištěm je Loginské hradiště, chráněné dvěma pásy asi 2-3 m širokých a 3 m vysokých valů. Před valem byl ještě asi stejně hluboký příkop. Z valů vystupovaly věže. K vnitřní straně pak přiléhala obydlí.

Od 8. století n. l. začaly na území potčevašské kultury pronikat turecky mluvící kmeny, patřící ke kaganátu Kimaků, což se projevilo novinkami v pohřební výbavě, například celými lebkami koní. Zdá se, že obě skupiny žily vedle sebe, protože každá využívala trochu jinou krajinu: původní obyvatelstvo lesy a louky, nově příchozí stepi.