Kočovné kmeny Tungchu

Tungchu byly kočovné pastevecké staromongolské kmeny, známé od doby vlády čínské dynastie Čou, první záznamy o nich pocházejí ze 4. století př. n. l. Žily ve Vnitřním Mongolsku a v Poamuří a byly východními sousedy Hunů Siung-nuů. Jejich čínské jméno znamená východní barbaři. Jejich potomky byli Wu-chuani a Sien-piové, jejichž jména pocházejí od dvou pohoří, ve kterých kolem přelomu letopočtu tyto skupiny žily.

Historie a kultura tohoto národa je zatím známa jen omezeně. Předpokládá se, že neměli ještě důsledně zavedený systém dědičných vládců. V jejich čele byli volení stařešinové. Základní zbraní bojovníků byl relativně jednoduchý kompozitní luk, podobný tomu, jaký zpočátku používali i Hunové. Ti ho ale později výrazně zdokonalili, takže měl větší dostřel, přesnost i průraznost. Hroty šípů byly kostěné, bronzové a železné. Pro boj zblízka používali kopí a bronzové kinžály. Typickou součástí výstroje pak byly opasky s bronzovými přívěsky a zvonečky. Bojovali jako lehká jízda, snažili se nepřítele maximálně oslabit střelbou z luků na větší vzdálenost.

V roce 307 př. n. l. provedl v důsledku jejich nájezdů čínský vládce říše Čao Wuling-wang vojenskou reformu, při níž zavedl jízdní lučištníky oblečené do dlouhých kožených kalhot, podle vzoru kočovníků, dokonce převzal i opasky s plechovými ozdobami. Toto oblečení sice vyvolávalo u Číňanů posměšky, ale vládce nutil i velmože, aby je nosili. Odmítnutí tvrdě trestal. Ve 3. století př. n. l. utrpěli Tungchu zdrcující porážku od schopného vojevůdce říše Jen Cin Kaje, který předtím u nich žil jako rukojmí a dobře znal jejich zvyky a způsob boje.

Důsledky ale nebyly pro Čínu příliš dobré. Tungchu sice ustoupili od čínských hranic na severovýchod, jejich oblasti ale obsadili Siung-nuové, kteří byli pro Číňany ještě mnohem nebezpečnější. To vedlo k budování obranných zdí na severu Číny. Tungchu se dostali do závislosti na Hunech a podíleli se na jejich nájezdech do Číny. V roce 214 př. n. l. ale čínská dynastie Čchin uštědřila Hunům těžký úder, vytlačila je z bohatého Ordosu v ohybu řeky Chuang-che. Hunové značně zeslábli. Toho využili Tungchu, kteří naopak posílili. Když se v roce 209 př. n. l. stal novým vládcem Hunů Mo-te, který zabil svého otce Tumaně, domnívali se Tungchu, že přišel jejich čas, aby převzali vládu ve stepích východní Asie. Jejich vládce opakovaně požadoval od Mo-teho různé mimořádně cenné dary (koně, oblíbenou manželku) a ten jim zpočátku ustupoval. Když pak ale po něm chtěli území, nečekaně na ně zaútočil. Podařilo se mu je dokonale překvapit a totálně porazit. Nechal také do posledního pobít všechny příslušníky vládnoucího rodu. Tungchu jako jednotný národ přestali existovat a rozdělili se na Wu-chuany a Sien-pie. Wu-chuani byli v závislosti na Hunech, velmi je ale nenáviděli. V roce 77 př. n. l. využili jejich oslabení a vyplenili hrobky jejich vládců, jako odplatu za předchozí vraždění.