Okuněvská kultura. Sibiř v době bronzové

Počátkem 2. tisíciletí př. n. l. se na Jeniseji v Minusinské pánvi objevuje okuněvská kultura. Nejstarší nálezy jsou z Okuněva na jihu Chakasie. Kultura je mladší než afanasjevská, ale starší než andronovská(obě europoidní a indoevropské). Toto nové obyvatelstvo má převážně mongoloidní rysy, najdeme zde ale i čistě europoidní lebky. Zdá se, že zde došlo ke smíšení místního mongoloidního obyvatelstva s nositeli afanasjevské kultury. Jejich hroby se rozkládají hlavně při řekách jako je Jenisej, Abakan nebo Ujbatu.

Kolem hrobů byly čtyřhranné ohrady z granitových desek. Vlastní hroby se vždy nacházely v jejich jihozápadní nebo jižní části, zbytek ohrad byl prázdný. Hroby byly z kamenů, nevelké, s podlahou z kamenných desek, další kámen, jakýsi pískovcový "polštář" ležel pod hlavou nebožtíka. Ten ležel vždy na zádech, kolena měl pokrčená. V jednom hrobě býval jeden, dva či tři mrtví, někdy byly s dospělým pohřbeny i děti. Velmi různé je množství přiložených milodarů. V některých hrobech nebylo vůbec nic, jinde několik nádob, v některých případech bylo věcí hodně. Mnoho nálezů svědčí o významu rybolovu v jejich obživě. Zřejmě lovili harpunami, na háčky i do sítí. Různé pozůstatky ptáků svědčí o tom, že je asi také často lovili. Základem pro obživu byl ale chov zvířat, zřejmě hlavně ovcí, časté kresby býčích rohů ale naznačují, že chovali i hovězí dobytek, což možná převzali od předchozí afanasjevské kultury.

O zvířata se starali hlavně muži, kteří zřejmě již pobývali delší dobu mimo domov, zatímco o domácnost a děti se staraly ženy. Šily asi různé předměty z kůží zvířat, o čemž svědčí měděné jehelníčky v jejich hrobech. Dále vyráběly hliněné nádoby. Ty byly buď kónické s úzkým dnem, nebo jakési hrníčky s nejširší částí uprostřed. Bývají zdobené různými ornamenty. K oblíbeným ozdobám patřily náhrdelníky z medvědích zubů. Zuby sobolů zase využívali jako ozdoby kožených bot. Poměrně časté jsou již předměty z mědi i bronzu, čemuž napomáhala četnost nalezišť mědi ve zdejších stepích. Kromě kování za studena ovládli zdejší lidé už i techniku odlévání. Vyráběli zejména rybářské háčky a jehelníčky, dále malé nože, které měly dřevěnou nebo kostěnou rukověť. Objevují se ale i větší dýky ve tvaru plamenů.

Do oblasti umění či náboženství je možné zařadit různá vyobrazení, vyrytá do kamenných desek či stél a malé hlavy zvířat a žen z kamene. Jsou poměrně realistické. Zvláštností bývá ale vyobrazení dravců, někdy vytesané do poměrně velkých stél, které má často fantaskní rysy, možná představují nějaké člověku nepřátelské síly. Někteří badatelé zde vidí jisté prvky předjímající skythské umění.

Nositelé okuněvské kultury obývali minusinské stepi přibližně do poloviny 2. tisíciletí př. n. l. V té době sem přišel nový lid andronovské kultury. Ten ale původní obyvatelstvo úplně nezlikvidoval. Když se ve druhé polovině 2. tisíciletí začíná ve stepích šířit karasukská kultura, lze u ní najít některé kulturní ale i antropologické prvky lidu okuněvské kultury.