Turci Šato. 2. Šato v Číně, mocenský rozmach

Další důležitou etapou pro Šato bylo velké rolnické povstání, vedené Chuang Čchaem, které vypuklo v Číně v roce 874. Povstalcům se podařilo dobýt i tchangské hlavní město Čchang-an. Číňani se v zoufalé situaci obrátili o pomoc k vůdci Šato, Li Kche-jungovi, kterému se říkalo "Jednooký drak". I když měl jen asi 17 000 bojovníků, povstalce drtivě porazil v roce 883 v bitvě na řece Wej. Chuang Čchao spáchal následujícího roku sebevraždu. Li-Kche-jung byl jmenován ministrem a gubernátorem. Nic by mu nebránilo, aby se prohlásil císařem, byl ovšem mimořádně loajální. Když ale v roce 907 svrhl posledního tchangského císaře Ču Wen, dvojnásobný zrádce, který nejprve zradil Chuang Čchaa a podpořil dynastii Tchang, aby ji ve vhodné chvíli zničil a prohlásil se císařem nové dynastie Pozdní Liang, vystoupil Li Kche-jung proti němu. Nejprve se proti uzurpátorovi spojil s vůdcem Kitanů Jie-lü Ambaganem, ten ho však zradil a nabídl spojenectví Ču Wenovi. Ten ale odmítl. Poslal proti Šato několik armád, ty byly rychle poraženy.

Když v roce 908 Li-Kche-jung zemřel, nastoupil po něm jeho syn Li Cchun-sü. I ten byl schopným vojevůdcem. Podařilo se mu odrazit i Kitany a do roku 923 vítězně dokončil válku proti Liang. V témže roce se prohlásil císařem dynastie Pozdní Tchang. Nakrátko sjednotil severní Čínu, ale v roce 926 byl svržen povstáním generála Li S´-jüana, který se stal novým císařem. Říše měla velké množství problémů. Pouhých 50-100 Šato vládlo asi 50 milionům Číňanů. Ti byli velmi nespolehliví, často se jednotlivé oblasti odtrhávaly. Na severu probíhaly neustále těžké boje se silnými Kitany.

Proti útokům Kitanů bránil říši nejschopnější turecký generál Š´Ťiang-tchang. Když císař zemřel, povstal jeho adoptovaný syn, Číňan Wang, který si rychle získal podporu u čínského obyvatelstva, zemi si podrobil a nechal v roce 934 zabít zákonného nástupce. Dostal se ale do sporu s generálem Š´Ťiang-tchangem, jehož dva syny nechal popravit. Generál se obrátil o pomoc ke svým dosavadním nepřátelům, Kitanům, na jejichž vládci uznal závislost. Ti ho vojensky podpořili a Wang se v bezvýchodné situaci upálil i se svou rodinou.

Š´Ťiang-tchang se prohlásil císařem nové dynastie Pozdní Ťin, která byla ale ve vazalském poměru ke Kitanům. Proti novému režimu propukala četná povstání. Toho využívali Kitanové, kteří postupně odtrhávali různá území. I když některé další kočovné kmeny, v obavě před sílící mocí Kitanů, nabídli Š´Ťiang-tchangovi, že postaví silnou armádu, pokud je proti nim povede, on odmítl. Po jeho smrti se vlády zmocnil jeho synovec Š´Čung-kuej, který se pokusil zbavit se kitanského vlivu. Ti v roce 944 zaútočili. Nejprve byli sice odraženi, poté ale podplatili některé významné čínské úředníky, v roce 946 zaútočili znovu, tentokrát úspěšně posledního císaře Pozdní Ťin zajali, jeho říši zničili, území si podrobili.

Po odchodu jádra kitanské armády zpět na sever povstali Číňani i Šato pod vedením Turka Liou Č´-jüana. Vyhnali cizince a založili dynastii Pozdní Chan. Ta však neměla dlouhého trvání. Zakladatelova syna svrhl již v roce 951 Číňan Kuo Wej. Zbytky Šato si ještě v provincii Šan-si vytvořili vlastní říši Severní Chan, která se díky kitanské pomoci udržela do roku 979, kdy podlehla čínské říši Sung. Poté Šato postupně mizí z dějin. Jejich potomky byli pravděpodobně Ongutové.