Mandžuové 3. Upevnění říše Čching a její rozšiřování do konce 17. století

Vláda čtvrtého vládce dynastie, císaře Kchang-si (1661-1722), byla mimořádně dlouhá. Vládl 61 let. Na trůn ovšem nastoupil již v sedmi letech a vládla za něho regentská rada, v jejímž čele stál kníže Aobaj. Ten postupně strhl veškerou moc na sebe a vládl fakticky sám celých osm let. Bezohledně vraždil veškeré konkurenty, pronásledoval také evropské misionáře, kteří se předtím v Číně získali důležité pozice. V roce 1669 ale mladý císař s pomocí strýce Songotu knížete svrhl. Ani poté se ještě nedostal mladý císař k moci. Dalších osm let pak fakticky vládl Songotu. Toho císař odstranil až v roce 1679 a pak teprve vzal vládu do svých rukou. Následující období bývá považováno za zlatý věk mandžuské dynastie v Číně. Císař v této době rozhodoval o nejdůležitějších věcech skutečně sám. Od 80. let se výrazně snížily vojenské aktivity Mandžuů proti nespokojeným Číňanům, přesto i tehdy vypuklo asi 50 povstání, což je ovšem výrazně méně, než tomu bylo v předchozích letech.

Od roku 1681 byla stanovena jasná linie vlády, směřující k obnově zemědělství, odstranění následku dlouhých válek a ekonomického úpadku země. Byly obnovovány přehrady, vodní kanály a obchodní cesty. Mimořádná pozornost byla věnována ochraně před povodněmi. Obnovila se plavba a obchod podél mořského pobřeží, byl znovu povolen obchod s cizinci, což ale zůstalo pod velmi přísnou kontrolou. V zemi mohli opět působit evropští misionáři a císař osobně se od nich učil matematice a astronomii, mnozí mu sloužili jako rádci. Nejsilnější pozici zde měli jezuité. Ti také učili zdejší lidi lít děla a používat je v boji, pomáhali při překladech evropských knih i v diplomatických záležitostech.

Od poloviny 70. let začíná být na severu země budována linie opevnění proti Rusům, kteří v předchozím období pronikli do Poamuří. Císař se snaží štvát proti nim Mongoly. Boje proti Rusům probíhaly ve druhé polovině 80. let a skončily mírem z roku 1689, který stanovil hranice na horním Amuru a vedl k obnově obchodu. V téže době se komplikují vztahy s Mongoly. Ojratský chanát v Džúngarsku se snažil o sjednocení Mongolů, dokonce byly navázány kontakty s tibetskými lámy a cílem bylo vytvoření velké jednotné říše. Císaři se daří kmeny rozeštvávat. Po válce mezi Mongoly z Džúngarska a z Chalchy, kdy zvítězil ojratský chán Galdan-Bošogtu, uznali Mongolové Chalchy raději poddanství ve vztahu k Čching, která se jim jevila méně agresivní a navíc byla tato dynastie po ženské linii spřízněna s Čingisovci. Další dva roky pak vedl Kchang-si válku proti Ojratům. Ti utrpěli v roce 1690 velkou porážku u Ulun-Butunu. V roce 1696 se válka obnovila a Galdan-Bošogtu-chán byl poražen u řeky Toly. Následujícího roku raději spáchal sebevraždu. Tímto způsobem dosáhla čchingská říše hranic na Altaji.