Mandžuové 2. Vznik říše Čching

Mandžuský vládce Abachaj (1626-1643) si v počátcích vlády podrobil poslední zbytky dosud nepokořených Džürčenů a zavedl čínský systém zkoušek pro budoucí úředníky a důstojníky. Podrobil i mongolské kmeny, které byly předtím závislé na Číně, čímž získal velmi kvalitní jízdu. Mongolský vládce Ligden-chán se pokoušel obnovit Čingischánovu říši, což se ale jiným menším mongolským předákům nelíbilo a raději se podrobili Abachajovi. Situace se vyřešila, když v roce 1634 Ligden-chán náhle zemřel a Abachaj se poté nechal prohlásit mongolským velkým chánem. Abachaj provedl i řadu úspěšných vpádů do Číny. Protože Korea vystupovala jako spojenec Číny a hrozil od ní vpád do mandžuského týlu, vtrhl i do Koreje, strašlivě ji zpustošil, přinutil uznat závislost a odvádět daně.

V roce 1636 dal Abachaj své říši nový název - Čching a vedle mongolského titulu bogdychán používal i čínský pro císaře - chuang-ti. Následně zesílil tlak proti Číně. Ta byla velice oslabená a počátkem 40. let zde začala propukat velká lidová povstání. Povstalcům se v roce 1643 podařilo ovládnout mingské hlavní město Peking. V téže době Abachaj zemřel a zůstal po něm nezletilý syn Šun-č´ (1643-1661), za něhož zpočátku vládl regent a schopný vojevůdce Dorgon. Tomu se podařilo domluvit se o společném postupu proti povstalcům s velitelem čínské Východní armády, která dosud ovládala důležité oblasti na severovýchodě Číny, čímž znemožňovala Mandžuům pronikat hlouběji do země, protože by jim tato vojska mohla snadno vpadnout do zad. V roce 1644 se poblíž Velké čínské zdi konala rozhodující bitva se vzbouřenci, které se zúčastnilo asi 400 tisíc lidí. Čínská vojska nejprve vrhla všechny síly proti povstalcům. Když je takto plně zaměstnala, objevily se na scéně nečekaně Mandžuové, dosud schovaní za čínskou armádou. Ti ji obešli a provedli velký manévr, při němž vpadli povstalcům do boku a tak je porazili. Když se pak spojenci při pronásledování zbytků nepřátelské armády přiblížili k Pekingu, nařídil Dorgon Číňanům, aby pokračovali v pronásledování. Sám pak s Mandžuy vnikl do města, obsadil Zakázané město, Číňany odtud vyhnal, a všem obyvatelům Pekingu přikázal, aby se podrobili dynastii Čching. Do města byl přivezen i maličký Šun-č´, který zde byl znovu prohlášen císařem. Zbytek Číny byl připojen k říši Čching. Těm čínským úředníkům a důstojníkům, kteří uznali novou dynastii, byly jejich hodnosti ponechány. Všichni byli vyzváni, aby nadále společně bojovali proti povstalcům, což trvalo až do roku 1647. První fáze ovládnutí Číny tak Mandžuům vyšla velice snadno a za cenu minimálních ztrát.

V následujících dvou letech ale propuklo masové povstání proti novým vládcům. Jednotlivé skupiny povstalců ale operovaly samostatně, nepodařilo se je nějak sjednotit. I když Mandžuové ztratili v první fázi povstání kontrolu nad rozsáhlými oblastmi, postupně se jim podařili přejít od obrany k protiútoku a většinu povstaleckých armád porazit. Do roku 1652 se ještě drželo území, ovládané povstaleckými rolníky na západě Číny. V témže roce však zahájily útok proti Mandžuům silné a dobře organizované armády z jihu. Boje proti nim se protáhly až do roku 1663. Konečně nastal mír. Čína ale byla ekonomicky rozvrácená.Řada měst byla vypálených, mnohé manufaktury zničeny, množství vesnic bylo liduprázdných, pole byla zanedbaná. Celé rozsáhlé oblasti byly téměř liduprázdné.