Mytologie starých Turků. II. Mýty 4. Nebeská tělesa

Zpočátku byli lidé nesmrtelní, ale v té dobé neexistoval rozdíl mezi dnem a nocí. Zlí duchové pronikali z podzemní říše do světa lidí. Aby tomu zamezil, stvořil Tengri čtyři slunce, každé na jedné světové straně. Noc zmizela, ale nastal takový žár, že se voda v řekách a jezerech vařila, lidé ani zvířata nemohli spát. Země pukala a z puklin vylézali duchové a různá strašlivá stvoření a napadala lidi i zvířata. To rozzlobilo jednoho lovce. Natáhl luk a zastřelil tři slunce. Chtěl vystřelit i na čtvrté, ale Tengri ho proměnil ve sviště. Ten zalezl pod zem do nory a od té doby nemá rád slunce. Z jednoho sestřeleného slunce vylétl zlatý havran, který se u Turků stal symbolem vycházejícího slunce a kaganů. Některé turecké národy pokládají havrana za svého předka. Kazachové ho označují za svého bratra, Baškirové ho prosí o déšť, obecně pak panuje přesvědčení, že havran přináší štěstí. Bylo zakázáno na něj vystřelit. Když nad zemí letí Velký Havran, nastává zatmění.

Ze sňatku Tengriho se Zemí se zrodil Měsíc. Turci se ho zároveň báli, ale také ho milovali. Měsíc byl symbolem noci, během níž vylézali na zem zlí duchové a zhoršovaly se nemoci. V noci docházelo ke krádežím a vraždám. Zároveň byl Měsíc zdrojem světla v noci a Turci v tom viděli magickou sílu. Ti, kteří se narodili za úplňku, dostávali zvláštní jména, jako např. Ajnaz nebo Ajnur. Měsíc byl původně bez skvrn. O jejich vzniku existuje zajímavá pověst: V dávných dobách ohrožoval lidi strašlivý obr lidojed Ilbegen, který měl 14 hlav. Lidé prosili Tengriho o pomoc. Ten proti obrovi poslal Slunce, to ale spálilo lidi a zemi, ale obrovi neublížilo. Poslal tedy Tengri Měsíc. Ten zase všechno zamrazil, ale byl úspěšný. Když chtěl obra vytáhnou do nebe, ten se chytil vrby, ale Měsíc ho i s ní přece jen vyzvedl k sobě. Tak se na něm objevily skvrny. Jejich boj ale stále pokračuje. Když Měsíc ubývá, vítězí obr, když dorůstá, vítězí.

Později Tengri rozhodl, že by každý člověk měl mít na nebi hvězdu. Ta se objeví, když se narodí. Když spadne na zem, člověk zemře. Šťastného člověka Turci označují jako člověka s hvězdou. Netalentovaný je naopak nazýván bezhvězdným. Centrem noční oblohy je Polárka, nazývaná Turky Altyn Kazyk. Dříve nebyla nebesa oddělena od země. Někteří lidé se na ně pokoušeli vystoupit a vyzývali bohy na souboj. Nebe začalo být přeplněné, tlačilo na zemi, což vedlo k jejich odtržení. Začal velký chaos s bouřemi, povodněmi a požáry. Nakonec ukončil katastrofu Tengri, když vrazil do nebes svou zlatou berlu. Její konec je v noci vidět. To je Altyn Kazyk. Kolem ní krouží další hvězdy.