Mytologie starých Turků. I. Uctívaná božstva. 5. Mladší bohové

Velcí bohové si vytvářeli pomocníky - menší bohy a duchy. I ti mohli tvořit různá kouzla a zázraky, museli ale plnit vůli velkých bohů.

Bohové cest

Když Tengri rozhodl o něčem důležitém a chtěl to sdělit Turkům či kaganovi, vysílal boha cest na strakatém koni. (Tato barva byla po bílé nejváženější.) Ten mohl lidi odměňovat, ale i trestat. Jiný bůh cest jezdil na černém koni. Ten měl za úkol zjišťovat, co lidi trápí, zda dodržují zákony, jestli kagan a begové správně vládnou a neutiskují lid. O tom pak informoval Tengriho.

Bohyně domácího ohniště

Bohyně domácího ohniště se jmenovala Ot-Ene. Turci si ji představovali jako bíle oděnou ženu se třiceti hlavami. Ohniště bylo považováno za posvátné místo v obydlí. K bohyni se obraceli s žádostí o jeho ochranu a jako oběť kropili oheň mlékem a čajem. Znalost použití ohně prý lidem přinesl moudrý havran, který jim pověděl, jak viděl Tengriho rozdělávat ho křísnutím dvou kamenů o sebe. Ohniště bylo symbolem Slunce, proto mělo kruhový tvar. Bylo nutné ho udržovat v čistotě, zakázané bylo do něho plivat, házet do něho nečistoty, sůl a jedovaté látky, dokonce ani ostré předměty, které by ho mohly poranit. Oheň nesměl být z jurty odnášen. Když do rodiny přišla nevěsta, musela hned přinést ohni oběť, aby ji přijal za domácí.

Bůh ohně

Tento bůh byl synem Slunce a vnukem Tengriho. Byl všemocný a stále se měnil. Protože si Turci mysleli, že dřevo v sobě obsahuje oheň, nepoužívali k sezení dřevěné předměty, ale tlusté látky. Kdo ve snu viděl oheň, toho čekalo štěstí. Pokud ale měl černý dým, znamenalo to neštěstí. Oheň byl nepřítelem zlých duchů, proto cizinci, kteří chtěli navštívit kagana, museli projít mezi ohni, přes které se duchové nedostali.