Říše Fu-jü

Název této říše se přepisuje různě, někdy hodně odlišně, například Buyeo, Pujo apod. Existovala v jižním Mandžusku, v oblasti kolem řeky Sungari, ale počítá se ke korejským říším. Vznikla ve 2. století př. n. l. a jejím legendárním zakladatelem byl Dong-mjong. Ten se podle čínského zápisu legendy měl narodit služebné jakéhosi barbarského knížete (podle jiné verze jím zajaté dceři boha řeky). Ten, když zjistil, že je těhotná, chtěl ji zabít, ale ona tvrdila, že z Nebes sestoupil duch v podobě vejce a díky tomu otěhotněla. Kníže ji tedy nechal žít, ale když se chlapec narodil, nechal ho vyrůstat ve chlévě. Ten přesto vše přežil, protože zvířata ho zahřívala, později se mohl vrátit k matce. Stal se z něho výtečný lučištník. Kníže se ho přece jen rozhodl zabít. Když před ním Dong-mjong prchal, přišel k velké řece. Udeřil Název této říše se přepisuje různě, někdy hodně odlišně, například Buyeo, Pujo apod. Existovala v jižním Mandžusku, v oblasti kolem řeky Sungari, ale počítá se ke korejským říším. Vznikla ve 2. století př. n. l. a jejím legendárním zakladatelem byl Dong-mjong. Ten se podle čínského zápisu legendy měl narodit služebné jakéhosi barbarského knížete (podle jiné verze jím zajaté dceři boha řeky). Ten, když zjistil, že je těhotná, chtěl ji zabít, ale ona tvrdila, že z Nebes sestoupil duch v podobě vejce a díky tomu otěhotněla. Kníže ji tedy nechal žít, ale když se chlapec narodil, nechal ho vyrůstat ve chlévě. Ten přesto vše přežil, protože zvířata ho zahřívala, později se mohl vrátit k matce. Stal se z něho výtečný lučištník. Kníže se ho přece jen rozhodl zabít. Když před ním Dong-mjong prchal, přišel k velké řece. Udeřil lukem o hladinu a ryby a žáby vypluly na povrch a on po nich řeku přešel a tak se zachránil. Poté založil říši. Jiná verze se naopak odehrává ve Fu-jü, oním knížetem je tedy zdejší vládce a Dong-mjong odtud uprchl a založil v Koreji říši Kogurjo.

Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, pěstovali rýži, pšenici, boby, proso a ječmen. Chovali výborné koně, pásli skot a ovce. Lovili soboly, v řekách nacházeli perly. Rozvinuté bylo hrnčířství. Existovala tu i města, chráněná dřevěnou palisádou. Hovořili zde možná korejsky, i když jazyk se nezachoval. Mohli ale také patřit k Tunguzům, uvažuje se i o určité mongolské příměsi. Uctívali kult Nebe. Při pohřbech vládců docházelo k lidským obětem. Zatímco vládce byl pohřbíván do sarkofágu, který dostali jako dar z Číny, ostatní mrtví neměli hroby, pouze byli zavinuti do látek. Země byla řízena úředníky, rozdělenými do mnoha tříd, které se nazývaly podle různých zvířat, např. kůň, býk nebo pes. Zákony byly velmi tvrdé. Krádež se musela nahradit dvanáctinásobkem ceny ukradeného. Za mnohé zločiny byl trest smrti, vraha pohřbívali s obětí, rodina zločince byla prodána do otroctví. Pokud zemřel starší bratr, mladší zdědil jeho ženy. Zdejší lidé prý byli vysocí, mohutní a odvážní. Oblíbenou zbraní byl luk, používali i kopí a meče.

Fu-jü uznávala vazalskou závislost na čínské Chan, což jí ale nebránilo v tom, aby proti ní pořádala nájezdy. Ve 2. polovině 2. století n. l. ale byla pro změnu Fu-jü oslabována nájezdy kočovných mongolských Sien-pi, ve 3. století pak jejich větví - Mu-jungy. Ve 2. polovině 5. století byla Fu-jü závislá na další větvi Sien-pi - Tabgačích - kteří vládli v severočínské říši Pej Wej. V roce 494 byla říše definitivně zničena severokorejskou říší Kogurjo, jejíž vládnoucí dynastie snad pocházela z Fu-jü. V Koreji je Fu-jü považována za nejstarší stát Korejců, důkazů pro to je málo, i když to není ani vyloučené, případně mohlo být obyvatelstvo smíšeného původu.