Říše Po-chaj

Po-chaj (též Parhe nebo Balhae) byl první státní útvar vytvořený tunguzo-mandžuskými kmeny. Jednalo se o Moche (Mukriny). Ti žili kolem řek Sungari, Ussuri a a Amuru usedlým způsobem života, pěstovali hlavně proso, chovali koně a prasata. Dělili se na sedm kmenů, z nichž každý měl své vojsko o síle asi 3-7 000. Existovaly zde již zřetelné majetkové rozdíly, byla tu rodová šlechta, prostí svobodní a v menší míře i otroci. Vznikala tu i první města. Říše vznikla v oblasti Mandžuska, dnešního ruského Přímořského kraje a v severní části Korejského poloostrova v souvislosti s expanzí čínské dynastie Tchang v 7. století. Ta se snažila podrobit si turecké, mongolské, tunguzo-mandžuské kmeny a Koreu. V roce 630 zničila Východoturkutský kaganát a roku 668 severokerejskou říši Kogurjo. Útlak zdejších kmenů vyvolal v roce 696 povstání mongolských Kitanů, Korejců a také tunguzo-mandžuských Mukrinů (Moche). Vůdce posledně jmenovaných Dao-wang se prohlásil v roce 698 knížetem říše Po-chaj.

Většinu obyvatel tvořili Mukrinové, žili zde i Korejci. Vládnoucí dynastie se jmenovala Da. Tchang se je zpočátku pokoušela podrobit, protože se ale pro ni stali mnohem vážnějším nebezpečím Modří Turci, kteří fakticky obnovili Východoturkutský kaganát, podařilo se nakonec počátkem 8. století dohodnout pro obě strany přijatelný kompromis, kdy Čína říši uznala, Po-chaj zase souhlasila jistou mírou závislosti na ní. Ta spočívala v odevzdání vznešených rukojmí, kteří ale sloužili v čínské armádě jako vysocí důstojníci, díky čemuž získávali důležité informace a navíc poznávali čínskou kulturu. Číně byly sice odváděny i určité poplatky, ty byly ale bohatě kompenzovány dary, které zase Čína posílala vládcům Po-chaje. Za vládce Wen-Wanga ve druhé polovině 8. století byly navázány obchodní a diplomatické kontakty s Japonskem a bylo vytvořeno pět hlavních měst (nejvyšší, centrální, východní, západní a jižní). Jako jazyk kultury, obchodu a diplomacie sloužila čínština. Státní správa také vycházela z čínských vzorů. Nejvyššími úředníky byli tři státní radové, levý, pravý a centrální (nejváženější). Dále zde byla čtyři ministerstva: spravedlnosti, financí, ceremoniálů a obrany. Úředníci se dělili do devíti stupňů, každý s jinou barvou oblečení. Armádě velelo osm generálů se zajímavými tituly, jako např. himalájský medvěd nebo hnědý medvěd. Místní správu představovalo 5 provincií, dále se dělících na 62 okruhů.

Vrcholu moci dosáhla říše za Süan-wanga na počátku 9. století. Rozvíjela se kultura, zřetelně ovlivněná tchangskou, úspěšný byl zahraniční obchod. Z Po-chaje se vyváželi koně, ženšen, kožešiny sobolů, tygrů a medvědů, hedvábí, med a lovečtí sokoli. Počátkem 10. století začala dlouhá obranná válka proti Kitanům. Ti nakonec v roce 926 Po-chaj zničili. Vládnoucí rod byl vyvražděn, aristokracie byla násilně přesídlena na území Kitanů, někteří obyvatelé uprchli do Koreje. Předpokládá se ale, že část Moche se stala předky významných Džürčenů.