Tajemné kurgany „s kníry“

Na ohromném teritoriu stepního pásu od Povolží až po Altaj se nacházejí velmi neobvyklé mohylové hroby - tzv. kurgany s kníry. Jedná se o podkovovitý útvar, kdy uprostřed bývá hlavní mohyla, od které vybíhají dva pásy kamenných valů ("knírů"), které mívají na začátku a konci menší mohyly. Hlavní mohyla mívá výšku asi 2 m, valy jen asi 0,5 m. Mimořádná je spíše délka valů: od 11 do 300 m. Někdy ještě bývají na koncích valů vztyčeny kamenné stély.

I když jsou známé již dlouho, není dosud přesně určeno jejich stáří, datování se až neuvěřitelně liší: od 7.-5. století př. n. l. do 8.-9. století n. l. Jen některé totiž obsahují materiál, podle něhož se dají přesněji časově zařadit. Zdá se však, že vznikaly skutečně po velmi dlouhé období od doby bronzové přes železnou až do raného středověku.

To vše umožňuje velmi různorodé interpretace. Někteří badatelé je pokládají pouze za rituální stavby na místech pohřebních hostin. Jiný názor poukazuje na to, že v hlavním kurganu byl pohřben nebožtík, v pobočných kůň nebo jeho části a otevřené konce směřovaly k vycházejícímu slunci. Mělo by tedy jít o důkazy slunečního kultu, který u stepních kočovníků popisoval třeba Hérodotos. Valy mohly být jakýmsi "žebříkem", po které stoupala duše zemřelého k slunci. Kosti zvířat a dřevěné uhlí na východních koncích svědčí o tom, že tam byly přinášeny oběti. V některých hlavních mohylách ale žádný mrtvý neležel, v jiných se naopak pohřbívalo opakovaně po delší dobu. V Kazachstánu je často pokládají za jakési svatyně slunce kočovných Saků. Podle jiných je stavěli Turkuti či Kypčakové. Fakt, že ráno slunce vychází přesně ve směru, který udává spojnice mezi hlavním kurganem a jakýmsi "vchodem" mezi oběma valy, pokládají někteří za důkaz, že šlo o jakousi astronomickou observatoř.