Tibet 6. Vrchol moci a rozklad

Na přelomu 8. a 9. století byl Tibet na vrcholu moci. Závislost uznával šáh Kábulu, Tibeťané ovládali i oblast Kašmíru. Jejich rostoucí moc znepokojila chalífu Hárúna ar-Rašída, který se proti nim stal spojencem Číny. Naopak, říše Nan-čao, nacházející se v dnešní jihozápadní Číně, se v roce 794 zbavila závislosti na Tibetu a poddala se Tchang.

Cenpo Tisrondecan zapudil manželku, vyznavačku bönu, s níž měl tři syny, kvůli buddhistické souložnici. Manželka požádala kněží bönu o pomoc. Ti údajně vládce očarovali (snad šlo o nějakou vážnou chorobu), takže se vzdal trůnu ve prospěch syna, který se pod vlivem matky proti němu postavil. Cenpo brzy zemřel, ale před smrtí se vrátil k bönu. Nástupce Mucencenpo (797-798) byl ale buddhistou a překvapivě se proti matce postavil, i když jí předtím v době spiknutí poslouchal. Chtěl také provést jakousi sociální reformu, zaměřenou proti bohatým. Mělo dojít k přerozdělení půdy. Matka ho ale otrávila a dosadila již v roce 798 jeho mladšího bratra Tide Soncen (798-815)), během jehož vlády pokračovaly vnitřní spory a dvorské intriky, ale i snahy o posílení pozic buddhismu. Byl vydán nový zákon, podle něhož ti, kteří přijali buddhismus, se nesměli stát nevolníky (tren) a navíc byli osvobozeni od daní. To dokazuje, že s výjimkou dvora nebyly úspěchy buddhismu příliš velké. Intriky a spory způsobují další oslabování armády. Jeden z nejvyšších vojevůdců se kvůli obavám o svůj život podrobil Číně. V roce 808 začal další konflikt s Ujgury. Cenpo zahynul při neúspěšné válce proti Nan.čao.

Měl tři syny. Nejstarší se stal mnichem, prostřední Langdarma, stoupenec bönu, byl brzy zbaven trůnu a nastoupil zbožný nejmladší Ralpačan (816-839). Za něj pokračuje posilování buddhismu, který se stal ekonomicky velmi náročným náboženstvím, protože se začalo stavět velké množství klášterů, jsou zváni další cizí mniši. Byla vypracována oficiální tibetská buddhistická terminologie. Lámové získali velký majetek a mnoho nevolníků. Měli také právo na vlastní soud. Prostým lidem se ale příliš nezamlouvalo to, že musí budovat tyto nákladné stavby a živit cizí mnichy. Hospodářství země upadalo, vzmáhala se nespokojenost. Bylo vydáno nové nařízení panovníka, které uzákoňovalo kruté tresty pro ty, kteří lámy kritizovali. Byly jim sekány prsty a vypichovány oči, zabavován majetek.

Dobře se vyvíjela válka s Ujgury. V roce 816 přešli Tibeťané přes Gobi a vtrhli do hlavního města Ujgurů Ordubalyku. 821 uzavřela Čína další mír s Ujgury a opět poslala kaganovi princeznu. Tibeťané potom začali také usilovat o mír, který byl uzavřen v roce 822 a potvrzoval hranice z roku 783. Tím skončila již čtvrtá tibetsko-čínská válka (786-822).

Vnitřní situace byla ale podstatně složitější. Nakonec došlo k dalšímu spiknutí, při němž byl Ralpačan v roce 839 zavražděn a na trůn zpět dosazen Langdarma. Ten okamžitě zkonfiskoval majetek klášterů. Mnoho cizích mnichů poté ze země odešlo. Domácí buddhisté byli odsouzeni k velmi rafinovanému trestu. Polovina se musela stát řezníky, druhá část lovci. Kdo odmítl, byl popraven. Buddhistické knihy a další předměty byly ničeny. Bylo zakázáno se modlit, smyslem života se měly stát světské radovánky. Buddhisté Langdarmu všemožně pomlouvali. Tvrdili, že se opíjí, kritizován byl i jeho nezvyklý účes. Nesplétal si bvyklý cop a tvrdilo se, že pod vlasy skrývá rohy démona. V roce 842 se jeden buddhistický mnich přestrojil za bönského kněze, podařilo se mu proniknout až k Langdarmovi a zastřelit ho šípem z luku.

Po smrti Langdarmy začali bojovat o moc dva synové, Ngadak Jumten a Ngadak Odsun. Jumten se usadil v Jarlungu, nezletilý Odsun ve Lhase. Ten se vrátil k buddhismu, ale proti jeho matce - regentce - se postavila část nejvyšší aristokracie, spjatá s bönem a začala občanská válka. Vůdcem povstalců byl Šan Kunžo, přítel Langdarmy. Tomu se sice do roku 849 podařilo získat si v totálně zpustošené zemi převahu. Vzápětí požádal čínského císaře, aby ho uznal za vládce. Ten ale odmítl. Šan Kunžo začal připravovat tažení proti Číně, armáda byla ale velmi špatně zásobována a vojáci ho brzy začali houfně opouštět. Čína toho okamžitě využila a obsadila pohraniční kraje, dobyté Tibeťany v předchozích válkách. Odsunův syn Dže Pelkorcen stavěl další buddhistické chrámy, byl ale zavražděn přívrženci bönu. Jeho syn Delalchroncan uprchl s hrstkou vojáků do západního Tibetu a stal se zakladatelem dynastie Ngari, vládnoucí pak v severozápadním Nepálu. Velitelé armád začali bojovat proti sobě, vznikají menší nezávislé celky. V roce 861 padl Šan Kunžo v bitvě proti Ujgurům a Tangutům. Doba Tibetu jako významné mocnosti skončila.