Tamerlán. 3. Války se Zlatou hordou, mamlúky a Osmany, tažení do Indie a Číny

Po porážce Chórezmu a Mogulistánu se Timurova pozornost začala obracet ke Zlaté hordě. Tochtamyš se tentokrát pokoušel vyjednávat, ale Timur už mu nevěřil. Roku 1391 proti němu zahájil tažení. Problémem války ve stepi bylo vždy zásobování. Zejména dostatek píce pro koně, kterých měl každý jezdec několik, bylo při delším tažení velké armády obtížné zajistit. Timur to vyřešil vcelku originálním způsobem. Vyrazil v únoru, kdy se už na jihu začala tráva zelenat, a postupoval směrem na sever, kam se postupně šířilo jarní teplo. Když docházela potrava pro vojáky, přerušil tažení a zorganizoval velký lov. Tochtamyš poněkud zaspal a začal sbírat vojsko, až když Timurova armáda bez potíží překročila řeku Ural. Nakonec se mu ale podařilo sebrat armádu přibližně stejně silnou. Timurovi se však v bitvě na řece Kondurča (přítok Volhy) podařilo zatlačit tatarskou jízdu k břehům Volhy a drtivě ji porazit. Tochtamyšovi se sice na poslední chvíli podařilo uprchnout, jeho žena a děti byly zajaty. Timur pravděpodobně utrpěl také velké ztráty, protože v tažení nepokračoval a vrátil se. V roce 1394 zaútočil Tochtamyš na Timura přes Kavkaz. Timur ho odrazil a nabídl mu mír. Zároveň ale pohrozil, že v případě odmítnutí se již příště nesmiluje. Tochtamyš už by raději vyjednával, ale vlivní emíři byli pro válku. Rozhodující bitva se odehrála v roce 1395 u řeky Terek. Obě armády byly přibližně stejně početné a podobně vyzbrojené, Timurovi vojáci byli ale zkušení profesionálové. Oba vládcové se boje osobně účastnili. Bitva byla rychlým sledem útoků a protiútoků. Nakonec byli ale Tochtamyšovi Tataři poraženi a začali utíkat. Timur je pronásledoval a stejně jako před čtyřmi lety se mu podařilo zatlačit je k dolní Volze, přes níž se podařilo přepravit jen malé části bojovníků na narychlo vybudovaných prámech. Zbytek Timur nemilosrdně pobil. Tochtamyš byl definitivně poražen a přinucen prchnout ze země. Timur zničil mnoho měst, vypálil i hlavní město Saraj. Na trůn Zlaté hordy byl dosazen Temir Kutlug, který uznal závislost na Timurovi. Také Horda tak přestala být Timurovi nebezpečná. V důsledku těchto vítězství výrazně poklesl význam severní větve hedvábné cesty, která předtím procházela územím Zlaté hordy. Karavany začaly více používat jižní větev, vedoucí přes Timurovu říši.

V roce 1398 vpadl Timur do Indie a utkal se v bitvě u Panipatu s vojsky dillíského sultanátu. Proti útočícím válečným slonům poslal velbloudy naložené zapáleným senem, kteří je splašili a poté jeho tatarská jízda nepřítele rozdrtila. Následně obsadil Dillí, které zpustošil a nechal popravit 100 000 zajatců. Následujícího roku se vrátil do Samarkandu s obrovskou kořistí, kterou neslo 90 ukořistěných válečných slonů.

V roce 1400 začal velké tažení proti Osmanské říši, egyptským mamlúkům a mongolské dynastii Džalájirovců v Iráku. Nejprve přišli na řadu mamlúci, kteří v té době ovládali Sýrii. Jejich armáda byla rozbita, Timur dobyl velká města jako Aleppo a Damašek. Ten zničil do základů a odvedl odsud všechny řemeslníky a umělce, aby budovali mešity v Samarkandu. V roce 1401 dobyl Bagdád a nechal pobít 20 000 jeho obyvatel. Pak se obrátil proti Turkům. V roce 1402 se u Ankary odehrála zřejmě největší bitva jezdectva v historii. Odhady počtu bojovníků se dost liší. Na turecké straně stálo asi 85 000 - 200 000 mužů, Timur měl 140 000 - 350 000 vojáků. Pravděpodobnější jsou nižší odhady, Timur měl ale jistě velkou přesilu, možná dvojnásobnou. Turecký sultán Bajezid I. měl silný střed, tvořený hlavně jeho elitními janičáři, levé křídlo tvořilo dobře vyzbrojená armáda teprve nedávno podrobených Srbů, jádrem pravého křídla byli najatí tatarští jezdci. Timur naopak výrazně posílil křídla a měl i silné zálohy. Nejprve zaútočil na Srby, kteří se velmi dobře a houževnatě bránili, ale byli postupně zatlačováni. Mnohem úspěšnější byl útok proti Tatarům, kteří rychle přešli na jeho stranu. Poté bylo jádro turecké armády obklíčeno a zničeno. Sultán byl zajat a zemřel v zajetí. Byla obsazena většina Malé Asie, Osmanská říše byla blízko k úplnému zániku. Timur se ale koncem roku 1404 vypravil do Číny. Toto tažení už nestihl dokončit, protože počátkem roku 1405 ve městě Otrar zemřel. Balzamované tělo bylo převezeno do Samarkandu, kde bylo pohřbeno v mauzoleu Gur Emir.

Nástupcem se stal jeho vnuk Chalíl Sultán (1405-1409), který ale ovládl pouze jádro Timurovy říše, oblast Mavérannahru. Přes obrovské úspěchy se tak Timurovi nepodařilo vytvořit trvalejší říši. V hlavním městě jeho říše Samarkandu ale vznikla za jeho vlády řada stavitelských skvostů, na jejichž budování se podíleli umělci a řemeslníci, které sem přivedl z mnoha dobytých zemí. K těm nejznámějším patří mešita Bibi Chanum, dále pak mauzolea členů vládcovy rodiny a dalších význačných osobností jeho dvora.