Hunové v Evropě. 6 Fyzický vzhled, způsob života a kultura

Římané nám zanechali poměrně odpudivý popis hunských mužů, je ovšem otázkou, do jaké míry je pravdivý. Prý si úmyslně noži rozřezávali tváře, aby nepřítele zastrašili už svým vzhledem. Na ramenou a pažích byli tetování. Měli nevýrazné tváře s řídkými vousy, tmavou barvu kůže. Nos měli plochý a údajně ho novorozencům ještě úmyslně převazovali, aby se dobře vešel do přilby. Vlasy měli zčásti vyholené, vzadu si je stahovali do copů, které si někdy obarvovali do kaštanového odstínu. Máme u nich doložený zvyk umělé deformace lebek, který po nich převzali nejprve Alani a pak i část germánské elity. Podle dochovaných nálezů bylo mezi Huny asi 20-25 % mongoloidů. Odívali se do oděvů, sešitých z kožešin (snad svišťů) nebo látek a ty nosili, dokud se na nich nerozpadly. Na nohou měli kamaše z kozinky. Na hlavě nosili šišaté plstěné čapky. Na nich nosily ozdoby ve tvaru cikády, které byly odznakem hodnosti. Bohatě vykládány drahými kameny byly opasky, pochvy mečů a koňské postroje. Ženy nosily bohatě zdobené a vyšívané oděvy, náramky, spony, náhrdelníky, korále, diadémy a jiné ozdoby.

Základní jednotkou společnosti byla rodina, obývající jeden stan. Šest až deset stanů tvořilo tábor, rod měl několik táborů. Několik rodů tvořilo kmen. Ten mohl mít kolem pěti tisíc lidí. Celý národ (il) pak sestával z několika kmenů. Až do počátku 5. století zřejmě nebyli příliš pevně organizování. Existovali náčelníci kmenů i vůdcové kmenového svazu. Postupně ale dochází k centralizaci moci, což vrcholí za Attily. K nejmocnějším mužům jeho dvora náleželi velký vezír Onegesius a jeho bratr Scottas. Oba byli velmi vzdělaní a hovořili několika jazyky. Dále sem patřil náčelník Berik, který se staral o diplomatické záležitosti, vojevůdce Edekon, tajemník Orestés, Attilův strýc Ebars a nejstarší syn Ellak. Z cizích náčelníků měl asi největší Attilovu důvěru král Gepidů Ardarich a poněkud záhadný Laudarich, jehož jméno zní východogermánsky a bývá proto dost často označován jako král Ostrogótů. Těm ale vládli v této době bratři Valamir, Theodemir a Videmir, tudíž je to nepravděpodobné. Uvažuje se též, že by mohl být druhým králem Gepidů. Ti měli celkově za Attily privilegovanější pozici než Ostrogóti, jejichž vládci k nejužší elitě Attilovy říše nepatřili.

Hunové běžně kočovali v menších skupinách ve stepi. Chovali dobytek, koně, kozy a ovce. Důležitý pro obživu byl i lov zvěře. Oděvy vyráběli z kožešin, vlněných i lněných látek. Ovce byly důležité pro výrobu kožené obuvi, z plsti vyráběli čapky ale i stany. Bohatí Hunové si po usazení v Karpatské kotlině nechali stavět dřevěné domy, Onegesius dokonce luxusní dům kamenný. To byla ale výjimka, i sám Attila měl obydlí z trámů a prken. Nejdůležitější byli pro kočovné válečníky pochopitelně koně. Ti byli velmi oškliví, robustní, ale mimořádně vytrvalí. Měli velké hlavy a krátké nohy. Přesto je Hunové prodávali a to s velkým úspěchem. Pouze za války to bylo zakázané. Hunové byli vynikající jezdci, doslova srostlí se svými koňmi. Ze sedel nesestupovali při obchodování, ani při nejvýznamnějších jednáních. K přepravě používali i vozy se dvěma nebo čtyřmi koly. Řemesla byla spojena s jejich způsobem života. Byli tu tesaři, kožešníci, sedláři, hrnčíři, šperkaři, kováři, zbrojíři. Ceněnými specialisty museli být výrobci jejich proslulých luků. Typickou památkou po Hunech byly jejich kotle, vysoké asi 50 cm. Byly z mědi nebo bronzu a možná sloužily k vaření koňského masa, které se jedlo při pohřebních rituálech, protože se nacházejí společně s milodary a obojí bývá často poškozené ohněm.

A jak vypadaly zbraně a zbroj? Především je třeba zmínit asymetrický kompozitní reflexní luk. Měl uprostřed a na krajích kostěné nebo rohovinové části, ty byly spojované dřevěnými díly a šlachami. Používaly se asi 70 cm dlouhé šípy s pěticentimetrovými trojhrannými hroty, železnými nebo kostěnými. Laso sloužilo ke strhávání nepřátel z koní. Od Alanů asi převzali i dlouhá kopí. Pro boj na blízko používali Hunové dvojbřité meče o délce 80-120 cm s úzkou čepelí a robustní záštitou. U velmožů byly velmi bohatě zdobené zlatem a drahokamy. Hlavy si chránili kónickými helmami s chrániči nosu. Podobu štítu neznáme, ale pravděpodobně se používaly lehčí ze dřeva a kůže. Brnění bylo asi vzácnou výsadou velmožů, dědilo se, proto není z hrobů moc doložené. Zřejmě ale používali šupinovou zbroj nebo koženou krytou kovovými pláty. Hovořím-li o válčení, nelze zapomenout na další předměty, které v boji poskytovaly Hunům velkou výhodu. Jedná se o sedla a třmeny. Sedla byla většinou opatřena dřevěným rámem, případně byla tvořená dvěma koženými polštáři, vycpanými chlupy a plstí. Před jejich příchodem nebyla ve střední Evropě známá. Totéž platí i o třmenech. To vše zaručovalo Hunům mnohem větší stabilitu při jízdě a v bitvě.