Hunové v Evropě. 5. Zánik říše

Někdy koncem jara 452 zaútočil Attila znovu na Západořímskou říši. Aëtius situaci značně podcenil. Domníval se, že Attila začne opět vyjednávat. Nedal proto bránit alpské průsmyky. Attila rychle a bez boje prošel Julskými Alpami a vpadl do Itálie. Oblehl zde velké město Aquilea. Obránci se urputně bránili, ale nakonec bylo město zcela zničeno. Ti, kteří přežili, pak založili Benátky. Dále byla vypleněna města Padova, Vicenza,Verona, Brescie, Milán a jiná. Celá severní Itálie byla zpustošena. Západním Římanům přišli na pomoc Byzantinci, vedení Áetiem (náhodná podoba jména se západořímským Aëtiem). Ti úspěšně zaútočili na Huny v Karpatské kotlině. Attilovu armádu v Itálii kosil mor, koně trpěli nedostatkem píce, proto souhlasil s jednáním. Poselstvo Římanů vedl konzul Avienus, důležitou osobou zde byl i papež Lev I. Jednání proběhlo u řeky Mincio. Věřícími popisovaný zázrak a ohromení Attily papežovou velikostí se asi nekonaly, Attila za dané situace prostě musel přijmout mír. Spokojil se s dosavadní kořistí a stáhl se.

Na rok 453 připravoval velkou výpravu proti Byzanci, která mu stále odmítala platit poplatky. Ještě před výpravou však došlo ke svatbě s mladou burgundskou princeznou. Skoro šedesátiletý Attila si bral asi šestnáctiletou Ildico (možná znělo její jméno Hildegunda). Večer hodně pil a ráno ho po svatební noci našli mrtvého vedle vyděšené nevěsty. Zřejmě se udusil zvratky a krví, která se mu spustila z nosu. Byl pohřben s velkým pokladem do trojité rakve ze zlata, stříbra a železa. Místo jeho pohřbu není známé, protože většina účastníků vlastního uložení do hrobu byla zřejmě pobita.

Jeho obrovská říše se téměř okamžitě začala rozpadat. Attila měl s několika dalšími manželkami mnoho synů, kteří začali mezi sebou bojovat o moc. Situace okamžitě využila řada podmaněných národů k povstání. Zdá se, že jako první se osvobodili Ostrogóti vedení Valamirem. Poté se už bez nich vytvořila velká koalice, vedena gepidským králem Ardarichem, k němuž se připojili Skirové, Rugiové, Svévové a Herulové. Ti Huny porazili v roce 454 nebo 455 v Panonii u dnes neznámé řeky Nedao. Padl zde nejstarší Attilúv syn Ellak a s ním velké množství Hunů. Zbytky uprchly do Černomoří, brzy se ale pokusili o obnovení svých pozic. Zejména se Hunové nechtěli smířit s nezávislostí Ostrogótů, kteří se v roce 456 usadili v Panonii. V zimě 456/457 na ně zaútočili, ale utrpěli těžkou porážku. Znovu pronikli Hunové pod vedením Attilova syna Dengizicha do Panonie asi v roce 464, ale Ostrogóti je opět porazili. V roce 468 přijeli do Konstantinopole poslové Attilových synů Dengizicha a Ernaka. Ti požadovali otevření pohraničních trhů na Dunaji. Císař León to ale nepovolil. Dengizich vyhrožuje válkou, Ernak ho však odmítl podpořit. Dengizich tedy zaútočil sám, byl ale byzantským vojevůdcem Anagastem v roce 469 poražen a zabit. Jeho hlavu pak narazili v Konstantinopoli na kůl. Tím prakticky dějiny evropských Hunů končí a oni sami mizí. Osud Ernaka není znám, ale jmenný seznam bulharských panovníků začíná jeho jménem. Že by se mohlo jednat o stejnou osobnost, je docela dobře možné.

Sluší se ale připomenout ještě osud některých předních osobností západořímské říše, známých z války proti Attilovi a také rodin dvou předních postav Attilova dvora. Roku 454 císař Valentiniánus III. osobně dýkou zabil mocného Aëtia. Sám byl o rok později zavražděn bývalými Aëtiovými vojáky, což vyvolalo v Římě zmatek a umožnilo jeho vyplenění Vandaly. Další císařové už byli spíše loutkami. Bývalý Attilův osobní tajemník Orestés se stal posledním faktickým vládcem Západořímské říše a dosadil za císaře svého mladičkého syna Romula Augusta (Augustula). Když po Orestovi delegace germánských žoldnéřů, hlavně Herulů a Skirů, žádala místo žoldu přidělení půdy v Itálii, odmítl a byl zavražděn. Jejich vůdce Odoaker, syn Attilova vrchního vojevůdce Edekona a skirské princezny, svrhl v roce 476 Romula Augusta a jako germánský král ovládl Itálii. Tak zanikla Západořímská říše.