Hunové Hefthalité. 1.Vztahy k Chionitům a Kidaritům a vznik říše

Jedná se o národ nejistého původu, který je známý zejména z perských, čínských, byzantských a indických zdrojů. Číňani jim říkali Je-tai-u, Indové Huna, pro Byzantince to byli Bílí Hunové. První zmínka se vztahuje k roku 384 n. l. Jednalo se o konfederaci mnoha kmenů, jak kočovných, tak i usedlých. Jejich jádro hovořilo pravděpodobně severoíránskými jazyky a je spojováno s Jüe-č´ nebo Massagety, zřejmě tu byla ale i určitá turkická příměs, tvořená středoasijskými Huny. K "evropským" Attilovým Hunům nejspíš žádný vztah neměli. Do oblasti Baktrie ve Střední Asii, odkud začala jejich velká expanze přišli nejspíše z Džúngarska nebo z oblasti Pamiru. Podle vyobrazení hefthalitských panovníků na mincích lze soudit, že patřili k europoidní rase, jména připomínají indická či íránská, tituly vládců jsou sice turecké, není ale zcela vyloučené, že některé z nich naopak Turkuti mohli převzít právě od Hefthalitů (např. Tegin).

Jednoznačný názor není ani na to, zda byli totožní s Chionity, případně Kidarity, pravděpodobnější je však, že ne. Chionité byl asi příbuzný národ massagetského původu, žijící původně ve stepích severně od Kaspického moře a Aralského jezera. V roce 356 vpadli do Sogdiany a začali bojovat proti Peršanům. Válka skončila roku 358 mírem, při němž Chionoté uznali závislost. Mezi léty 375-378 ale podpořili protiperské povstání v Baktrii. Už v roce 384 jsou ale za bojů krále Šáhpúra II. proti Římanům doloženi jako spojenci Peršanů Hefthalité. Zdá se, že krátce předtím pomohli Peršanům rozbít Chionity a zaujali jejich místo.

Kidarité jsou doložení až mezi léty 418-468 jako východní sousedé Persie. Jejich centrum leželo ve městě Bolo, poblíž dnešního Karši v Uzbekistánu. Ustoupili sem ze severovýchodu, asi z oblasti pohoří Tarbagataj v Kazachstánu před Žuan-žuany. Jejich pojmenování je odvozeno od jména jejich vládce Kidary (Kidolo) a pravděpodobně se jednalo o Jüe-č´. V letech 426-427 zaútočili proti Peršanům. Šáhinšáh Bahrám sice musel nejprve ustoupit do Arménie, odsud ale provedl neočekávaný protiútok, při němž Kidarity zcela rozbil a zajal manželku vládce. Další perský vládce Jezdegerd II. s nimi vedl těžké boje se střídavými výsledky v 50. letech. Nejprve je 451-452 porazil, při dalším útoku 454 nebo 456 byl ale poražen.V roce 468 byl Kidarův nástupce Kuncha poražen perským šáhinšáhem Pérózem a zbytky Kidaritů ustoupily do severní Indie, kde se usadily.

V této době začíná rychlý vzestup moci Hefthalitů, kteří již ovládali dnešní Afghanistán a Tadžikistán. Ti využili bojů o trůn mezi syny zemřelého Jezdegerda. Neúspěšný uchazeč Péróz uprchl k Hefthalitům. V roce 459 se dohodl s jejich vládcem Ašnavázem (Achšunvaz, obojí nemusí být jeho skutečné jméno), který mu pomohl k trůnu. Moc vděčný ale nebyl a v roce 484 proti Hefthalitům zaútočil. Ašnaváz nechal vykopat hluboký příkop, který byl zakrytý větvemi. Péróz a velká část perského vojska se probořili a zahynuli. Hefthalité poté obsadili východní oblasti Persie, která jim musí navíc odvádět vysoké daně. Někdy v 90. letech 5. století vpadli Hefthalité do Persie a pomohli na trůn Kavádovi, který si vzal za manželku neteř jejich vládce. Přibližně v téže době ovládli západní část čínského Západního kraje s klíčovými městy hedvábné stezky jako např. Chotan, Kuča, Kašgar nebo Karašahr. Hefthalité se zařadili mezi velmoci.