Historie Zlaté hordy 7. Rozklad a zánik

V roce 1410 dosadil Edigej na trůn dalšího Timur Kutlugova syna Timura. Ten ale hned následujícího roku zahájil proti mocnému emírovi válku a vyhnal ho na čas do Chórézmu. Zároveň proti novému chánovi zaútočil Tochtamyšův syn Džalal ad-Din. Ten předtím pobýval na Litvě, zúčastnil se dokonce slavné bitvy u Grunwaldu. Oba soupeři byli ale krátce po sobě zavražděni. Do roku 1414 vládli ještě další dva Tochtamyšovi synové. Všichni zmínění byli nepřáteli Edigeje. Ten ale podpořil jednoho ze vzdálených potomků Tuka Timura. S jeho pomocí se chánem stal na dva roky Čokre. Do roku 1419, kdy zemřel Edigej, se pak vystřídali další tři chánové. Edigej údajně v osobním souboji chána zabil, ale sám zemřel na následky zranění.

Poté do bojů o trůn zasáhl představitel další linie, tentokrát vzdálený potomek Šibana, Hadží-Muhammed. Ten v předchozích bojích podporoval Edigeje a využil situace. Fakticky ale vládl jen ve východní části říše, kdežto na západě probíhal boj mezi dalšími uchazeči o trůn. Po čtyřech letech byl zabit.

Na západě se do poloviny 30. let 15. století střídali u moci představitelé tukatimurovské linie Ulu-Muhammed, Barak a Kiči-Muhammed, poté se do bojů zapojil ještě Tochtamyšův vnuk Said Ahmed. Říše se ale v této době definitivně rozpadla. Od konce 20. do 60. let 15. století vzniklo několik zcela nezávislých chanátů. Za hlavního nástupce Zlaté hordy je považována Velká horda, kde vládl Said Ahmed. Její území se rozkládalo mezi Volhou a Donem a hlavní město bylo Saraj-Berke. Západním sousedem byl Krymský chanát. Zdejší dynastie Girejů neodvozovala svůj původ od Čingischána. Zakladatelem byl Hadží I. Girej, jehož předkové byli správci Krymu z pověření chánů Zlaté hordy. Mezi Volhou a řekou Ural se nacházela Nogajská horda s hlavním městem Sarajčik. Tu založili potomci Edigeje. Mezi řekou Ural a jezerem Balchaš se rozkládala Uzbecký chanát. Založil ho Abu-l-chajr, který svůj původ odvozoval od Šibana, stejně jako vládci Sibiřského chanátu, který ležel mezi řekami Tobol a Jenisej. Severně od Velké hordy se na Volze rozkládal Kazaňský chanát, založený Ulu-Muhammedem po neúspěšném boji o trůn Zlaté hordy. Syn jeho hlavního soupeře Kiči-Muhammeda Mahmud vytvořil na dolní Volze Astrachaňský chanát.

Velká horda za vlády chána Ahmeda (1465-1481) poněkud posílila. Pokoušela se o aktivní zahraniční politiku, několik let ovládala Krymský chanát. Chán uzavřel spojenectví s polským králem Kazimírem IV. proti velkému knížeti moskevskému Ivanovi III., který se mu odmítal podřídit a platit daně. V roce 1472 uskutečnili neúspěšné tažení proti Moskvě. Ještě větší tažení podnikl Ahmed v roce 1480. Ruská a tatarská vojska se setkala u řeky Ugry. Chán se nakonec neodvážil zaútočit a bez boje se stáhl. Tím ruská závislost na Tatarech definitivně skončila. Sám Ahmed byl následujícího roku zabit při vpádu sibiřského chána Ibaka. Poté zde začaly boje o moc a chanát upadal. 1502 došlo k vpádu vosk Krymského chanátu a poté velká horda zanikla. Území východně od Volhy zabrala Nogajská horda, západní část si podrobil Krymský chanát. V 50. letech 16. století ovládl Povolží ruský car Ivan IV. Hrozný, kozáci v jeho službách pak ovládli v 80. letech i vzdálený chanát Sibiřský.