Skythové 4. Náboženské představy a umění.

Skythové byli mimořádně pověrčiví, věřili na různá kouzla a amulety. Z určitého okruhu rodin pocházeli jejich mágové, kteří dokázali předvídat budoucnost a provádět různá kouzla. Oblékali se do ženských šatů a mluvili vysokým hlasem. Je docela pravděpodobné, že se jednalo o eunuchy. Byli sice vážení, ale jejich profese nebyla bez rizika, pokud se v nějaké důležité předpovědi významně zmýlili. Za to mohli být i upáleni, dokonce včetně svých mužských příbuzných.

Uctívány byly živly, zejména oheň, jehož patronkou byla Velká bohyně Tabiti. K té se odvolávali jako k svědkyni při přísahách. Dochovalo se mnoho jejích hliněných sošek, na nichž je vyobrazena stojící s dítětem v náručí. Někdy ale také jako napůl žena a napůl had. Tato bohyně měla zajišťovat plodnost a byla také ochránkyní těhotných žen. Jejími posvátnými zvířaty byl havran a pes. Byli jí obětováni zajatí nepřátelé.

Velký význam měl bůh Papaj (otec), bůh nebes. Jeho ženou byla Api, bohyně země. Dále zde byli: Gajtosir, bůh slunce, Argimpasa, bohyně luny a lásky, Tamumas, bůh vody a ještě jiní. Tito bohové ale neměli žádné chrámy ani stálé oltáře. Po vykonání náboženských obřadů na určitém místě, nebylo toto místo nadále nijak posvátné. Velkou úctu ale prokazovali mohylám svých předků, které byli odhodláni i tvrdě bránit před nepřáteli. Jejich bohatá výbava je svědectvím o kulturní vyspělosti Skythů.

Skythové milovali krásné věci. Rádi zdobili sebe, své koně i různé předměty běžného života. Často se jedná o překrásné šperky nebo různé ozdoby ze zlata: diadémy, části opasků, náušnice, prsteny, amulety, náramky, knoflíky, medailonky. To nejcennější se našlo v kurganech jejich vůdců, mnohdy ale i chudší hroby obsahovaly krásné věci.

Byl to možná strach, aby duše neopustila tělo, který vedl k velmi pečlivému zakrytí všech možných otvorů jako jsou ústa, nosní dírky, uši a také očí plátky zlata či drahokamy. Ženy nosily dvě náušnice, muži jen jednu. Prsteny měli příslušníci obou pohlaví, mnohdy na všech prstech i po více kusech. Méně bohatí se alespoň snažili vybavit své zemřelé skromnějšími ozdobami z bronzu nebo železa. Velmi častým námětem pro různé ozdoby, medailony, amulety nebo sošky je vyobrazení zvířat, oblíbený je boj mezi nimi. To je vcelku pochopitelné, protože lov patřil k nejmilejším zábavám těchto kočovníků a svět zvířat dobře znali.

Všechny předměty skythského umění mají svébytné charakteristické rysy. Působí harmonicky, velmi vyrovnaně a zřejmý je i velký cit pro materiál. Zobrazení zvířat bylo původně poměrně realistické a sloužilo nejspíše náboženským účelům, ty však zřejmě postupně ustupovaly do pozadí a zároveň dochází k výrazné stylizaci a snaze, aby předměty co nejvíce těšily oko. Není proto problémem, když třeba přední nohy jsou zobrazeny u zvířete v trysku, zatímco zadní zachycují odpočívajícího tvora. Zcela běžné pak je, že zadní polovina zvířete je otočena o 180 stupňů, zadní nohy míří vzhůru, což možná zachycuje skolené zvíře. Předměty skythského "zvěrného stylu" jsou jakýmsi filmem se záběry z různých fází pohybu a života.

Nejčastěji zobrazovaným zvířetem je jelen. Ten byl vždy uctíván sibiřskými národy jako kultovní zvíře. Skythové věřili, že je to právě jelen, který odnáší zemřelé na onen svět. Asi proto byli jejich koně při pohřebních obřadech ozdobeni jeleními rohy. Jeleni bývají vyobrazeni s přehnaně velkým parožím a mohutnými trojúhelníkovými kopyty.

Trochu překvapivý je u kočovníků velmi oblíbený motiv ryb, typický zejména u nejstarších památek. Objevují se ale také draví ptáci, lvi, tygři, leopardi a dokonce i bájná zvířata jako např. okřídlený lev. Vedle zvířecích motivů byly ale používány i geometrické ornamenty.

I když po Skythech nezůstaly takové monumenty, jako po některých jiných velkých starověkých civilizacích, jejich umění úplně nezmizelo. Ovlivnilo nejenom mnohé další stepní kočovné národy, ale jeho zřetelné stopy lze najít i u usedlých národů východní Evropy, zejména východních Slovanů a dokonce i Baltů. Jsou patrné v náboženských představách, pohřebních a svatebních obřadech, ornamentech výšivek a dřevořezeb. Některé prvky zvěrného stylu je možné najít dokonce i ve Skandinávii, kam se mohly dostat prostřednictvím Sarmatů, Slovanů, východních Germánů a Vikingů.