Skythové 2. Způsob života a dělení skythských kmenů

Popsat způsob života Skythů je trochu problém, protože žádný jednotný způsob vlastně neexistoval. Podle řeckých údajů se Skythové dělili na mnoho kmenů, z nichž nejmocnější byli kočovníci, zřejmě potomci těch, kteří zemi v 1. pol. 1. tis. př. n. l. ovládli, vedle nich zde ale žily i polousedlé a usedlé kmeny, které mohly patřit k původnímu podrobenému obyvatelstvu. Jak hodně se tyto kmeny lišily po stránce jazykové a ve fyzickém vzhledu, nelze zjistit. Že ale různé kmeny vedly odlišný způsob života a byly na poněkud rozdílné úrovni, to je jisté.

Stejnou otázkou je, jak vlastně Skythové vypadali. Pohřbení vůdcové, jejichž pozůstatky se zachovaly, se mohli od masy národa lišit. Předpokládáme, že byli převážně europoidní, podsaditých postav, s velkými nosy. Spory jsou i o tom, nosili-li obvykle vousy. Zdá se však, že u nich mohly být vousy příznakem vládnoucí nebo kněžské kasty.

A jak se tedy skythské kmeny dělily? Řecký historik Hérodotos jmenuje několik kmenů. Vládnoucí skupinou byli Skythové královští. Jednalo se o kočovníky, žijící ve stepní části Krymu a při Azovském moři. Ostatní kmeny jim odváděly daně, kromě toho se sami živili pastevectvím. Chovali koně, a to jednak drobnější rasu, kterou vlastnili zejména ti méně bohatí, dále pak vyšší ušlechtilé koně středoasijského původu, patřící urozenějším. Důležitý byl pro ně i dobytek, menší bezrohý s krátkou hlavou. Severovýchodně od nich, mezi Azovským mořem a Severním Doncem, žili Skythové kočovníci. Odlišit je od sebe je velmi obtížné. Východními sousedy posledně jmenovaných byli Skythové rolníci. Žili na východním břehu Dněpru. Byli to schopní zemědělci, ale i zruční řemeslníci. K obdělávání půdy používali rádla a motyky, obilí sklízeli srpy, měli vyspělou metalurgii, zpracovávali železo a barevné kovy. Už od 5. století př. n. l. si budovali poměrně velká sídliště městského typu, chráněná hliněnými valy a přírodními překážkami, jakými byly řeky. Domy byly postavené ze dřeva a hlíny, mívaly i několik místností. Obyvatelé těchto sídlišť museli být podle vybavení domů mnohem chudší než kočovníci, kterým byli zřejmě nuceni odvádět vysoké daně. Na středním Dněpru, kolem dnešního Kyjeva žili Skythové oráči. Žili podobným způsobem života jako Skythové rolníci, jejich centry ale byla mohutná hradiště a základní typ obydlí tvořily polozemnice. Ke skythským kmenům byli dále počítáni Kallipidové a Alazóni. Kallipidové žili při pobřeží Černého moře mezi Dněprem a Dněstrem. Hérodotos je nazývá též Helénoskythy, což naznačuje, že byli částečně řeckého původu. Žili v opevněných centrech, chráněných hradbou a příkopem, v domech různých typů. Měli velmi vyspělé zemědělství, kde používali podobné nástroje jako Řekové a zdá se, že jejich obilnářská produkce byla zaměřena na vývoz. Vedle toho pěstovali i zeleninu a chovali dobytek. Jejich severními sousedy byli Alazónové, kteří žili velmi podobným způsobem života a i oni prodávali obilí ve velkém.

Pro kočovné Skythy byla rozhodující péče o stáda, vedle toho lovili zvěř, ptáky, ryby a také obchodovali. Krajina byla poměrně bohatá, takže zřejmě měli obvykle dostatek potravy. K základním potravinám patřil nápoj z kobylího mléka kumys, sýr, česnek, cibule, boby, maso domácích i ulovených zvířat. K vaření masa využívali velké měděné kotle o výšce až 80 cm. Podle Řeků byli leniví, tlustí, veselí a šťastní lidé, kteří rádi s přáteli pili víno z jedné číše. Přitom zpívali a tancovali za doprovodu bubnů a strunných nástrojů.

Skythové si libovali v bohatě zdobeném oblečení. Muži si oblékali přepásané tuniky, delší vzadu než vpředu, kalhoty, měkké vysoké kožené boty, na hlavách nosili čapky podobné kápím, které se pod bradou převázaly. Dále používali kožené nebo kožešinové pláště. Ženské oblečení bylo dosti podobné mužskému, bylo ale ještě zdobnější. Typické byly vysoké pokrývky hlavy a dlouhé pláště.

Ženy žily v podřízeném postavení, panovala zde polygamie, synové dost často dědili i otcovy manželky, i když obvykle alespoň jedna z nich musela zemřelého provázet do posmrtného života. Při pravidelných přesunech se ženy a dětmi převážely na krytých vozech, které měly čtyři, někdy i šest kol. Není úplně jisté, jestli v těchto vozech běžně i nocovali, pravděpodobnější ale je, že po ukončení stěhování byla krytá nástavba vozu sejmuta a sloužila jako stan. Ten byl zdoben koberci a vyšívanými látkami.

Titul vládce byl asi v zásadě dědičný, určitě ale musel být po smrti předchozího ten nový zvolen bojovníky. Ten se poté se poklonil Velké bohyni, která volbu potvrdila a zřejmě ho vybavila nějakými vynikajícími vlastnostmi, které pro svou funkci potřeboval.