Říše Wu-sunů. 3. Úpadek a zánik

Úspěšné společné výpravy proti Hunům na jedné straně posílily spojenectví s Čínou, ta se ale na druhé straně začíná čím dál více vměšovat do vnitřních záležitostí Wu-sunů, což způsobuje, že vliv stoupenců prohunské orientace opět stoupá. Krátce před svou smrtí psal Wengujmi do Číny, že chce, aby jeho nástupcem byl Jüangujmi, který byl po matce čínského původu. Žádal pro něho opět princeznu za ženu, aby se spojenectví upevnilo, poslal jako dar tisíc koní. Ke sňatku sice došlo, ale stařešinové nakonec prosadili, že se nástupcem stal Nimi, který byl synem hunské princezny. Orientace na Huny byla ale momentálně nereálná, protože jejich říše byla v krizi a tak se Nimi nakonec sám oženil s čínskou princeznou. Ta se ho však po dohodě s čínskými posly pokusila zavraždit, ale nepodařilo se jí to. Povedlo se to ale v roce 53 př. n. l. jinému synovi Wengujmiho a hunské princezny Niaojiutuovi, který se po vraždě zmocnil trůnu. Čína proti němu vyslala vojsko a přiměla ho se podrobit. Došlo k rozdělení říše na dvě části. Velkým gun-mo se stal Jüangujmi a bylo mu podřízeno 60 tisíc rodin. Sídlil v městě Čigu u jezera Issyk-kul. Niaojiutu dostal titul malý gun-mo a 40 tisíc rodin. Sídlil v Sedmiříčí. Wu-sunové zeslábli a začíná proti nim ze západu útočit říše Kang-jü, tradiční spojenec Hunů, ze severovýchodu pak sami Hunové. Ti nejprve v roce 49 př. n. l. několikrát porazili severní Wu-suny, v roce 44 př. n. l. pak dobyli Čigu. To vedlo k dalšímu sbližování s Čínou, s níž Wu-sunové v roce 36 př. n. l. uspořádali výpravu proti Hunům. Ani problematická mezinárodní situace nepomohla k vyřešení vnitřních problémů. Ve 30. letech došlo k bojům mezi syny a nástupci velkého a malého gun-mo. Novým velkým gun-mo byl v té době Silybi. Tomu se v roce 33 př. n. l. podařilo zbavit moci malého gun-ma Žiniho, dosadit na jeho místo svého člověka a takovým způsobem na čas jednotu říše obnovit. Ta trvala ale jen do roku 17 př. n. l., kdy se na severu zmocnil vlády bratr malého gun-ma Ujžinžan, obnovil válku a Silybiho zabil. Do sporů se opět vojensky vložila Čína. V roce 12 př. n. l. byl zabit i Ujžinžan, ale jeho mladší bratr s částí lidu ustoupil do říše Kang-jü a pokračoval v boji. Zatlačit se ho povedlo jen díky čínské pomoci. Wu-sunové v této době prakticky ztrácejí samostatnost a celou zemi spravuje čínský náměstek.

Ve 2. století n. l. ale Čína toto území ztratila. O Wusunech víme, že byli v polovině 2. století poraženi od Sien-pi, koncem 4. století odvádějí tribut jejich dynastii Pej Wej. Někdy na počátku 5. století ustupují pod tlakem Žuan-žuanů a s nimi spojených Hunů Čchu-mu- kunů směrem na jih do pohoří Tchien-šan. V této době asi došlo k druhé etapě míšení se severoíránsky hovořícím obyvatelstvem, s nímž možná nakonec splynuli. Ještě v této době si vyměňují poselstva s Čínou, poslední zmínka je z roku 436 n. l. Pak Wu-sunové definitivně zmizeli.