Říše Wu-sunů. 1. Tajemní europoidi v Číně a Kazachstánu

Wu-sunové (též Wusunové, Usun) byli významným národem, který kolem přelomu letopočtu hrál důležitou úlohu v dějinách východní a střední Asie. Jejich europoidní vzhled budil již ve starověku pozornost. Mnohé z jejich historie, otázka původu i zařazení jazyka a další problémy nejsou dosud zcela spolehlivě vysvětleny. Některá data jsou sporná a podoba jmen významných osobností značně kolísá. Do dějin vstoupili ve 3. století př. n. l. a v 5. stol. n. l. zase zmizeli.

Ve 3. století př. n. l. žili Wu-sunové na severu dnešní Číny v provincii Kan-su a patřili k velké skupině žungských kmenů. V roce 208 př. n. l. byli poraženi svými sousedy, severoíránskými kočovnými kmeny Jüe-č´. Přitom padl jejich kníže Nantoumi. Poté ustoupili do Mongolska, kde ale utrpěli další porážku. Podrobil si je zakladatel říše Hunů Siung-nu, šan-jü Mote. Z pověření Hunů pak Wusunové vedení svým novým vládcem Jieliaomi napadli asi v 60. letech 2. stol. př. n. l. Jüe-č´, sídlící v té době kolem řeky Ili na východě dnešního Kazachstánu. Porazili je a poté obsadili jejich zemi, Sedmiříčí, mezi jezery Issyk-kul a Balchaš. Asimilovali zde i zbytky severoíránského obyvatelstva, jehož kultura je ovlivnila. Někdy kolem r. 160 př. n. l. si vytvářejí říši, nacházející se na území dnešního východního Kazachstánu, části Kyrgyzstánu a v čínském Džúngarsku. Zpočátku byli vazaly Hunů, s nimiž sousedili na východě. Na západě byla jejich sousedem říše Kang-jü, na jihovýchodě Ferghana.

Říše měla jednoduchou organizaci. V čele byl gun-mo (velký beg, kunbek). Jemu bylo podřízeno 16 vysokých úředníků. Zástupcem gun-ma byl duglu, jakýsi premiér. Pod ním byli dva velcí vojevůdci, tři správci údělů (západního, středního a východního), na něž se říše vnitřně dělila. Dále tu byli pomocníci vojevůdců dartu, úředník, který se staral o chod hlavního stanu vládce, jiný o vybírání daní, další dohlížel na dodržování zákonů. K vládnoucí vrstvě patřili dále kmenoví vůdcové - begové, žrecové a členové vládcovy družiny.

Gun-mo sídlil ve městě Čigu (Město Červeného údolí, dnes Kyzyl Suu) na severním břehu Issyk-kulu. V 1. stol. př. n. l. odhadovali Číňani celkový počet Wu-sunů na 630 000, počet vojáků na 188 000. Jejich území popisovali jako převážně rovinaté a travnaté, byly zde ale i hory, pokryté jehličnatým lesem. Podle jejich popisu šlo o typické kočovníky, kteří se vůbec nezabývali zemědělstvím, což ale zřejmě nebyla pravda. Byli střední postavy, měli světlou pleť, modré oči a ryšavé vlasy. Byli to tedy europoidi. Jejich řeč patřila s největší pravděpodobností k turecké větvi altajských jazyků.

Převažoval u nich kočovný způsob života, poměrně dlouhou dobu ale vždy žili na jednom místě, takže se jim vyplatilo vybudovat si trvalejší sídla. Vedle typických kočovnických jurt si stavěli i domy z cihel a kamene. Obvykle 5-6 domů tvořilo malou vesnici - aul. Chovali hlavně koně a ovce, dále kozy, velbloudy a osly. Stáda a půda byly soukromým vlastnictvím. Existovaly zde velké majetkové rozdíly. Boháči vlastnili stáda koní v počtu asi 5 000. Žena byla považována za vlastnictví muže. U vesnic se našly i zavlažovací kanály, což ukazuje, že se alespoň v jisté míře věnovali i zemědělství. Zrní mleli mezi dvěma plochými kameny. Řemeslníci zpracovávali železo, drahé a barevné kovy. Vyráběli šperky, meče, kinžály, hroty šípů. Rozvinuté bylo i hrnčířství, tkaní látek, zpracovávání kožešin a kůží, výroba předmětů z kostí a kamene.

Rozdíly v bohatství se zřetelně projevovaly v pohřebních kurganech. Samotné jejich budování i vnitřní výbava ukazují na severoíránské vlivy. Zatímco většina kurganů měla průměr 6-20 m a výšku 0,5-1,5 m, existovaly i mnohem větší o průměru 50-80 m a výšce 8-12 m. Uvnitř se nacházely četné milodary. Vyobrazení zvířat ze zlatého a bronzového plechu je ovlivněno severoíránským prostředím, dále tu byly například skříňky ze zdobně vyřezávaného dřeva nebo bronzová zrcadla. K nejvýznamnějším kurganům patří Utegen, Tajgak, Karlak, Talgar, Altyn-Emel, Karatuma a Aktas.