Tanguti. Říše Si-Sia. 2. část

V roce 1048 byl císař Toba Jüan-chao zavražděn vlastním synem a v zemi začaly vnitřní rozbroje a dokonce i válka s kitanskou říší Liao. Toho se pokusila využít k prosazení svého vlivu Čína, což ale vedlo koncem 11. století k další válce.
Říše Sung ale zároveň začala bojovat i proti Tübötu. Ten sice porazila, Tanguty ale ne. Těm nakonec dost pomohla změna mezinárodní situace. V roce 1125 zničili Džürčenové říši Liao a poté úspěšně bojují proti Číně. Naopak s Tanguty navázali přátelské vztahy. Pozoruhodné je, že v této době zesílil kulturní vliv Číny, jejíž kultura již není programově odmítána. V roce 1146 se v zemi oficiálně zavádí čínský nábožensko-filosofický směr konfucianismus. Čínský vliv je zřejmý i na kodexu tangutského práva, který byl zaveden v roce 1169, i když jsou zde zachovány jisté svébytné tangutské rysy. Zákoník se zachoval a má 1460 článků. Obyvatelstvo se dělilo na tři skupiny. Privilegované, kteří měli nějakou hodnost, osobně svobodné prosté lidi a nesvobodné. Půda a dobytek byly v soukromých rukou, ale vlastníci země měli povinnost pracovat na budování a údržbě zavlažovacích kanálů. Podle výše majetku byli muži povinni pořídit si různě kvalitní výzbroj do války. Bohatší bojovali jako jezdci, chudší jako pěšáci. Vojsko se dělilo na pravidelnou armádu a pomocné oddíly, které zajišťovaly služby pro oddíly pravidelné armády.
12. století bylo obdobím vrcholného rozkvětu tangutské kultury. Rozvíjel se knihtisk, vydávala se buddhistická a konfuciánská díla, různé slovníky, sbírky výroků a rčení apod. Předpokládá se, že obyvatelstvo bylo v relativně dost vysokém stupni gramotné, zejména ti, kteří byli ve státních službách. Ti obvykle vedle tangutského jazyka ovládali i čínštinu.
Počátek 13. století znamenal ale zvrat. Objevil se nový, mimořádně nebezpečný nepřítel - Mongolové. V roce 1209 se jim podařilo obsadit tangutské hlavní město Edzin-aj. Císař Ankuan uznal vazalskou závislost na Čingischánovi. Tanguti pak bojovali jako mongolští spojenci proti džürčenské říši Ťin, i když nepříliš aktivně. Když ale chtěl Čingischán, aby podpořili jeho tažení na západ proti Chórezmu, Tanguti odmítli. Za to je Čingischán v čele hlavních mongolských sil v roce 1226 znovu napadl. Sám sice těsně před kapitulací hlavního města v roce 1227 zemřel, to se ale jeho vojevůdcům podařilo před Tanguty utajit. Následně byl poslední tangutský císař popraven a pobito mnoho obyvatel. Na tomto území se pod mongolskou nadvládou postupně rozšířil islám, obyvatelstvo jazykově splynulo s Číňany. Vyspělá svébytná civilizace zanikla.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Obrázek
Poslední dubnový den se konala na pardubickém zámku velmi zajímavá ochutnávka vín. Mimořádná nebyla tentokrát díky vínům, i když i ta byla pěkná, ale hlavně proto, že zde vystoupil známý kardiolog Prof. MUDr. Milan Šamánek , DrSc. Jeho přednáška doplňovala degustaci vín ze Znovínu Znojmo, která tu představoval ředitel firmy pan Ing. Pavel Vajčner. Nejprve k přednášce. Pan profesor nám na řadě seriózních výzkumů, prováděných po celém světě, vysvětli, že pít alkohol, nejlépe víno, je nutné denně. Naopak nejnezdravějšími lidmi mají být podle těchto údajů abstinenti. Doporučená denní dávka vína pro muže je 2-4 dcl, u žen asi polovina. Důležitá doplňková informace pro starší: Komu je více než 54 let, měl by dávku zvýšit. To celé bylo vykládáno odborně i vtipně zároveň. Velmi mě pobavil příběh pětaosmdesátileté babičky, která na různé neduhy těla pije střídavě pivo, bílé či červené víno nebo slivovici. Na dotaz, kdy pije vodu, odpověděla: "Takovou nemoc jsem ještě neměla". No a teď...
Další informace

Teleskové. Kurikanové

Obrázek
  Dalším kmenem Telesků byli Kurikanové (Kurykan, čínská verze je Guligan). Podíleli se na vytváření turkických Jakutů a mongolských Burjatů. Kolem jejich původního jazyka jsou velké nejasnosti a spory. Nejpravděpodobnějším se jeví jejich příslušnost k turkickým jazykům, vzhledem k tomu, že tak mluvili i další Teleskové, někteří badatelé ale řadí jejich jazyk k mongolským a další je pokládají za tunguzo-mandžuské Evenky. Kompromisní teorie uvažuje o tom, že se na vytváření jejich svazu tří kmenů (= Uč-Kurykan) podílely všechny tyto složky. Jejich nejbližšími příbuznými byli pravděpodobně Bajirku, s nimiž sousedili. Žili západně, severně i východně od Bajkalu, kolem Angary a na horním toku Leny. Archeologicky jim zřejmě odpovídá kurumčinská kultura. Byli asi spíše polousedlí než úplně typičtí kočovníci. Na velmi dobré úrovni u nich byli zpracování železa, částečně se zabývali i zemědělstvím, pěstovali žito, pšenici a proso. Byli to první zemědělci  v Přibajk...
Další informace

Sarmatské kmeny 9. Sarmati a Slované

Obrázek
Na závěr několik teorií, které se objevují u různých autorů. Nedají se asi dokázat, zároveň ale vůbec nejsou nesmyslné. Něco na nich může být. Jména Srbové a Chorvati jsou zřejmě neslovanského původu. Srbové byl původně jeden kmen východních Alanů, který na počátku n. l. žil ve stepích na východ od Azovského moře. Psali o nich Plinius v 1. a Ptolemaios ve 3.století. Ve 4. století byli podrobeni Huny. Vibius Sequester na počátku 5. století psal, že Labe odděluje Svévy od Srbů. Tak brzo to ale ještě nemohli být Slované. U byzantského císaře a historika Konstantina Porfyrogennéta máme informaci, že balkánští Srbové přišli v 7. století ze severu z Bílého Srbska a stejně tak i Chorvati z Bílého Chorvatska. Tato informace se pokládá za dosti věrohodnou. Bílé Chorvatsko se snad nacházelo někde na pomezí východních Čech a severní Moravy, Bílé Srbsko leželo odtud severozápadním směrem. Tzv. Bílí Srbové byli pod nadvládou Hunů a spravovali určité území, v polovině 5. století se pak osamostatnili...
Další informace