Tanguti. Říše Si-Sia. 1. část

Tanguti byli příbuzní Tibeťanů. Sami si říkali Miniagové, Číňani jim říkali Tangsiangové, ale postupně převládlo mongolské pojmenování Tanguti. Původně žili v údolích řek Tao-che a Wej-che, ale pod tlakem Tibeťanů se v 7. století přesunuli do Ordosu, úrodné oblasti v ohybu Chuang-che. Zde se jim velmi dařilo a rychle početně přibývali. Koncem 9. století si vytvořili knížectví, které formálně uznávalo čínskou svrchovanost. Ve skutečnosti zde hodně samostatně vládla knížata, která odvozovala svůj původ od sien-pijské dynastie Toba, tedy v říši Pej Wej, která ovládala severní Čínu ve 4.-6. století.

Koncem 10. století se nová čínská dynastie Sung pokusila toto území skutečně podřídit. V roce 982 Tangutové povstali pod vedením Toba Ťi-čchiena. Boje zpočátku probíhaly se střídavými výsledky, pak si ale Tanguti získali podporu kitanské dynastie Liao. V roce 989 dostal tangutský vládce kitanskou princeznu za ženu a byl jimi uznán za krále. O rok později se se situací smířili i Číňani. V roce 1004 zahynul první král v boji proti Tibeťanům. Jeho nástupce Toba Te-min se sice nejprve usmířil se Sung, dokonce se vzdal královského titulu a uznal závislost, fakticky ale směřoval mnohem dále. O několik let později prohlásil svého zemřelého otce za císaře, svou manželku za císařovnu a syna následníkem císařského trůnu. Ten pak zahájil velkou válku proti Ujgurům, která byla z obou stran vedena mimořádně krutě. Tanguti ovládli rozsáhlá území a dobyli významné město Tun-chuang. Další rozšiřování na západě bylo ale znemožněno tím, že Tanguty znovu napadli Tibeťané, kteří si v té době vytvořili stát Tüböt. Brzy ale přešli Tanguti do protiútoku a jejich dobře organizovaná armáda, jejímž základem byla kvalitní těžká jízda, zatlačila Tibeťany do horských pevností.

Nový stát tak obhájil svou existenci a ovládl velké teritorium (asi 8000 000 km2), kde byla úrodná zemědělská půda i kvalitní pastviny. Pěstovala se rýže a další obilniny, chovali se koně, dobytek a velbloudi. Hlavní město bylo Edzin-aj. Tanguti sice logicky přebírali některé čínské vymoženosti, na druhé straně se ale přímo programově od nich snažili odlišit. Toba Jüan-chao provedl řadu reforem, jejichž cílem bylo odstranit to, co bylo převzato z Číny. Zavedl vlastní letopočet, písmo, samostatný úřednický aparát apod. Zvláštností byl jednotný povinný účes mužů, kdy se většina vlasů oholila a zůstaly pouze části vlasů vpředu a po stranách. V roce 1038 pojmenoval svou říši Si-Sia (Západní Sia) a prohlásil se za Syna nebes. To samozřejmě nemohla Čína připustit a zaútočila. Paradoxem je, že to byla hlavně nespokojenost obyvatelstva s nedostatkem čínského čaje a hedvábí za války, která přiměla tangutského vládce k ústupkům. Titulu Syn nebes se vzdal, ale začal používat tangutský výraz pro císaře - uczu. Navíc dostával od Číny velké poplatky v hedvábí, čaji a stříbře. I když byli Tanguti původem stepní kočovníci, postupně vytvořili vyspělou civilizaci, která sice byla na jedné straně dosti svébytná, na druhé straně nutně ovlivněná vyspělejší Čínou. V Číně právě v této době došlo k vyhánění buddhistů. Mnozí odešli k Tangutům a působili zde jako básníci, malíři, sochaři a učenci. Vedle buddhismu zde ovšem pokračovalo i tradiční uctívání duchů a předků.