Mongolská říše 5. Čingischánovy výboje po sjednocení

Bezprostředně po dokončení sjednocení mongolských kmenů započaly grandiózní výboje. Současně ale začala ve střední a východní části Asie válka všech proti všem a situace se stala značně nepřehlednou (viz odkazy na dějiny sousedních zemí). V roce 1207 podrobil Čingischánův syn Džoči lesní kmeny Sibiře a přinutil je platit daně. 1208 porazil vojevůdce Sübetej u Irtyše spojená vojska Merkitů a Najmanů. Padl vůdce Merkitů Toktabek a jejich zbytky ustoupily dále na západ. Také zbytky Najmanů ustupovaly a podařilo se jim usadit se v Sedmiříčí pod ochranou gür-chána Kara-Kitanů Džulchu, který potřeboval nové bojovníky pro válku s Chórezmem. Vládce Najmanů Küčlük se brzy stal gür-chánovou pravou rukou a dostal jeho dceru za ženu. 1208 získali Merkité proti Mongolům pomoc od Polovců (Kumánů), ale byli poraženi a prakticky vyhlazeni Džočim. Na vítězné Mongoly poté ale nečekaně zaútočila vojska chórezmšáha Muhammada, který současně zahájil válku i proti Kara-kitanům. V následujícím roce od kara-kitanského gür-chána odpadli Ujgurové a bez boje se podrobili Čingischánovi. Současně zahájili Mongolové velké tažení proti mocné tangutské říši Si- Sia na severozápadě dnešní Číny. Válka neprobíhala bez komplikací. Padesátitisícové tangutské armádě se nejprve podařilo Mongoly porazit v bitvě v horském průsmyku Alašanu. Pak se ale Mongolové přece jen probojovali k nepřátelskému hlavnímu městu Edzin-aj. Tanguti ale zničili přehrady na Chuang-che a zatopili celé okolí. Počátkem roku 1210 došlo k dohodě, kdy tangutský vládce uznal závislost a Mongolové odtáhli.

Najmanský vládce Küčlük se během války proti Chórezmu postavil proti svému pánovi, 1211 zajal gür-chána, formálně ho ponechal u moci, ale fakticky vládl sám. Když 1213 Džulchu zemřel, stal se jeho nástupcem.

Mezitím zahájili Mongolové v roce 1211 velkou válku proti džürčenské říši Ťin v severní Číně. Džürčenové se urputně bránili, ale 1215 byl Mongoly dobyt Peking a poté uzavřeno příměří, protože Mongolové potřebovali přesunout síly na západ.

Küčlük využil toho, že mongolská vojska byla zaměstnána v severní Číně a pokusil se o obrození upadající kara-kitanské říše. Na jihozápadě dosti úspěšně zatlačoval vojska Chórezmu, na východě opětovně pronikal do Západního kraje. Zde ale oblehl město Almalyk, kde žila Čingischánova vnučka. To přimělo Mongoly, aby sem vyslali část své armády. Küčlük ustupuje, ale strach z Mongolů proti němu vyvolal vzpouru v jeho vlastní říši. Musel uprchnout, Mongolové ho ale 1218 dostihli a zabili. Říše byla podrobena, ale Kara-Kitanové, Mongolům blízce příbuzní, byli do mongolské armády jako samostatný plnoprávný sbor. (Podobně jednali Mongolové i s Kitany, kteří zůstali po zničení říše Liao v severní Číně pod nenáviděnou džürčenskou nadvládou a bez problémů se novým dobyvatelům podrobili).

Mongolové se tak stali sousedy Chórezmu, který byl v té době na vrcholu moci, byl přední světovou mocností. Síla jeho armády byla odhadována na 300 tisíc mužů. Mongolové však příliš neváhali, jako záminku si vzali nevyprovokovaný útok Chórezmu při tažení proti Merkitům a v roce 1219 zaútočili. Chórezmšáh Muhammad se neodvážil střetnout se s nimi a jenom ustupoval, což vedlo k demoralizaci jeho armády a on sám během ústupu zemřel. V boji ale pokračoval jeho schopný syn Džaláluddín, kterému se podařilo v roce 1221 Mongoly porazit ve velké bitvě u Parvánu. Poté ale Mongolové nasadili větší síly, velení se ujal sám Čingischán a postupně zatlačil nového chórezmšáha na severozápad.

V této době založil Čingischán hlavní město říše - Karakorum. Sám zde ale nepobýval, k městům neměl důvěru. Jsou sem ale přiváženi řemeslníci a učenci ze všech porobených zemí. Mnozí z nich postupně získali poměrně vlivné postavení.