Počátky kočovného způsobu života a využití železa v stepích Asie
Na přelomu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. se na Sibiři rozvíjí karasukská kultura, představující závěrečnou fázi doby bronzové. Je nazvaná podle naleziště u řeky Karasuk. Na jejím utváření se zřejmě podílely jak europoidní severoíránské kmeny, tak i původní mongoloidní skupiny. Její jádro se utvořilo v Minusinské pánvi, příbuzné skupiny žily ale na ohromném teritoriu od západní Sibiře a Kazachstánu po východní Sibiř, Mongolsko a severní Čínu. Její nositelé vyráběli vynikající kompozitní luky z několika vrstev dřeva a rohoviny, které se staly vzorem pro luky kočovníků až po moderní dobu. Měli rozvinutou metalurgii bronzu, který ale používali hlavně na výrobu zbraní. Pro boj na blízko používali krátká kopí, kinžály a krátké meče, určené k bodání. Rukojeti jsou někdy zakončeny hlavami zvířat, v nichž někteří badatelé vidí počátky skythského zvěrného stylu. Mrtvé pohřbívali do kamenných hrobek umístěných pod kurgany. Tato kultura je zároveň klíčová pro vývoj způsobu života ve stepích, protože představuje pozvolný přechod k polokočovnému a kočovnému způsobu života. Rozhodující pro obživu bylo pastevectví, v menší míře doplňované primitivním zemědělstvím.V závěrečné fázi žily trvale ve vesnicích už jen ženy a děti, zatímco muži vyrazili se stády do stepí.
V 10.- 3. století př. n. l. se v Minusinské pánvi rozvíjí další zajímavá civilizace, tagarská kultura. Název má podle Tagarského ostrova na Jeniseji. Její tvůrci po sobě zanechali monumentální kurgany, které budovali pro své vůdce. Jednalo se původně o čtyřhranné kamenné pyramidy, obklopené ohradou z velkých balvanů. Tagarci představovali převážně europoidní typy. Jednalo se o potomky Andronovců. Zároveň zde - a to především právě v kurganech - nacházíme i lebky mongoloidní. Podobně jako antropologický typ byl i způsob života smíšený. V jejich vesnicích nacházíme vedle obydlí podobných srubům ze dřeva a kamene i typické kočovnické jurty. Rozhodujícím odvětvím bylo pastevectví. Chovali hlavně krávy, ovce a kozy, vedle toho ale i koně. Ti sloužili nejen k jízdě, důležitou úlohu měla i jejich schopnost vyhrabávat potravu pod sněhem, což v zimě pomáhalo přežít i skotu, který byl na pastviny hnán po koních. Zemědělství mělo ale také v obživě důležitou úlohu. Pro zavlažování byly stavěny menší kanály a přehrady. K zemědělskému nářadí patřily bronzové motyky a srpy. Nejdůležitějšími plodinami bylo proso a ječmen. I lov představoval významný doplněk potravy. Byl prováděn jednotlivě i ve velkých organizovaných skupinách. Tagarci vyráběli výrobky z krásného zlatistého bronzu, pro který si sami těžili barevné kovy. Těžba kovů byla také významným zaměstnáním. Právě dostatek barevných kovů a mistrovská úroveň jejich zpracování možná svým způsobem trochu brzdily přechod k využití železa, které se v sousedních civilizacích již stačilo prosadit. V závěrečných fázích kultury však přesto k jeho používání přešli. Překrásné předměty vyráběli také ze dřeva, které uměli mistrovsky opracovávat. Pohřební komory měly podobu srubů a v nich se vedle zbraní našly i dřevěné talíře, číše a lžíce. V jejich vojsku existovala jízda i pěchota, na sněhu se pohybovali i na lyžích. Důležitou zbraní byl luk, jehož tětivu natahovali pomocí zvláštních bronzových náprstků, jaké později využívali i Mongolové. Pro boj z blízka používali krátká kopí, dýky a velmi neobvyklé špičaté čagany. Měli už i těžkou pěchotu, chráněnou přilbami a svéráznými lamelovými pancíři z plátů silné kůže.
Komentáře
Okomentovat