Kurgany s mumiemi vládců na Altaji
V 6.- 3. století př. n. l. se ve stepích od Kazachstánu přes Altaj až do Mongolska rozvíjela pazyrykská kultura. Její nositelé byli kočovníci, kteří svým náčelníkům budovali monumentální kurgany o průměru asi 50 metrů. Jeden takový dal název celé kultuře. Lidé této civilizace vyráběli nástroje a zbraně ze železa a živili se kočovným pastevectvím. Byli to ale také obávaní a velmi pohybliví válečníci. Jejich vojsko bylo tvořeno hlavně lehkou jízdou, vyzbrojenou kvalitními luky. Ty byly složeny ze čtyř druhů dřeva, kostěných doplňků a obalů z březové kůry. Jejich délka byla asi 110 cm. Vedle těchto relativně velkých luků používali i podstatně menší asymetrické, s menší spodní části, což bylo výhodně pro jízdního lukostřelce.
Pro boj na blízko měli železné nebo bronzové sekery na poměrně dlouhých rukojetích. Dále to byl akinakes, krátký meč či delší dýka, určená k bodání, jejíž rukojeť bývala často zdobena zvířecími motivy. K obraně sloužily štíty ze dřeva a kůže o velikosti 40 - 80 cm. Hlavu chránila vysoká silná špičatá plstěná čapka, tělo silný kožich, vzácně se ale objevují i pancíře z měděných destiček spojených v rozích koženými řemínky. Na nohou nosili barevné kalhoty a vysoké jezdecké holínky. Známá pověst o obávaných válečnicích Amazonkách našla v pohřebních kurganech potvrzení jistého reálného základu. Ženy jsou pohřbeny ve stejném oblečení jako muži, mají i stejné zbraně, jen bohatěji zdobené.
Fyzický vzhled pohřbených byl převážně europoidní, nicméně byla zde i zřetelná mongoloidní příměs. Byli součástí velkého komplexu kočovných národů, které žily v stepích od severního Černomoří až po severní Čínu. Všechny tyto skupiny si byly příbuzné jazykově, kulturně i způsobem života. Jedná se o Severoíránce, jejichž památky bývají někdy poněkud zjednodušeně označovány jako skythské. Jedním z typických projevů v umění je svébytný zvěrný styl jejich sošek a dalších vyobrazení. Zobrazují reálná i fantastická zvířata, mnohdy ve vzájemných soubojích, prakticky vždy však se záhadně o 180 stupňů překroucenou zadní částí těla.
Díky velmi chladnému klimatu se na Altaji dobře zachovaly mumie jejich vůdců, hojně zdobené tetováním. K jejich uchování paradoxně napomohli starověcí vykrádači tím, že do mohyl udělali otvory. Jimi do nich pronikl vlhký chladný vzduch a jeho pravidelná cirkulace zde pak vytvořila jakési přirozené ledničky. Tetování pokrývalo velkou část těl zemřelých. Mladící zřejmě byli prvně tetováni v souvislosti s přijímáním mezi dospělé bojovníky, kdy byli ozdobeni motivy, označujícími jejich příslušnost k rodu. Později přibývala další vyobrazení, která měla roli jakýchsi vyznamenání za hrdinství v boji. Jiná možná měla zajišťovat přízeň nebeských sil.
I když byly mnohé kurgany dávno vyloupené, zachovala se alespoň část výzdoby svědčící o bohatství vládců. Jsou to bohatě vyřezávané dřevené předměty, součásti zbroje, různé textilie, velké vozy a také úplně nejstarší dochované koberce. Většina zlatých pokladů byla odsud již před dávnými časy ukradena, přesto můžeme podle některých částečně zachovaných hrobů vyvozovat, jaké bohatství zlata asi kdysi kurgany obsahovaly. Sarkofágy a mnohé další předměty jsou vyzdobeny motivy zvířat - vlků, koní, jelenů, sov a jiných. Mimořádně zajímavé byly velké masky a další ozdoby, jimiž byli zkrášleni koně, pohřbení společně s vládci.
Rozhodujícím zdrojem obživy bylo pochopitelně pastevectví, v menší míře se ale zabývali i zemědělstvím. Obývali sruby z masivních klád. Podobné sruby se našly i pod kurgany jejich vládců. U nich lze vydělit tři fáze budování. Nejstarší byly mohutné kurgany v Bašadaru a Tuektě, vzniklé v 6. století př. n. l. Střední fázi reprezentuje vlastní Pazyryk z 5. - 4. stol. př. n. l. Nejmladší pak Berel nebo Katanda ze 3. stol. př. n. l. Poté velké kurgany na Altaji mizí. Zdá se, že tato oblast ztratila své výsadní postavení, což zřejmě souviselo s posuny obyvatelstva, které v té době v centrální Asii probíhaly.
Komentáře
Okomentovat