Žlahtina, Pošip, Mavrodaphne, Primitivo a co ještě?

(Odrůda Pošip, foto: viganj.org.dalmatin)

           Prosincové koštování mě přivedlo na Balkán, a to do Chorvatska a Řecka. Kromě toho jsem se podíval i na jih Itálie a jedno mimořádně zajímavé víno bylo domácího původu.

           Do Chorvatska sice míří každé léto statisíce Čechů, přesto nejsou chorvatská vína u nás příliš dobře známá. Tedy pokud nepočítám ty příšerné patoky, které jsou turistům v hojné míře nalévány třeba při výletech lodí. Chorvatsko je zemí s mimořádně velkým množstvím původních odrůd, které se obvykle jinde nepěstují. Já tentokrát ochutnal dvě z nich, obě původem z dalmatských ostrovů: Žlahtinu a Pošip. Pokusil jsem se o nich něco najít, ale informací jsem mnoho nenalezl. Chorvatština není zrovna mojí silnou stránkou, takže za výsledek úplně neručím.

            Žlahtina pochází z ostrova Krk a nejlepší je z okolí Vrbniku., kde dává svěží a kulatá bílá vína. Její název by měl být odvozen od žlahten - ušlechtilý. Pošip býval sice někdy ztotožňován s maďarským Furmintem, ve skutečnosti je to také autochtonní chorvatská odrůda z ostrova Korčula, dávající bílá vína sytější barvy, obvykle s vyšším obsahem alkoholu. Jako první získala v Chorvatsku označení chráněného zeměpisného původu (kontrolirano podrijetlo). Název je snad odvozený z protáhlého tvaru hroznů.

Zlatna Vrbnička Žlahtina 2008 Kvalitetno vino, kontrolirano podrijetlo - P.Z. Vrbnik, vinogorje Krk, Chorvatsko. Atypická láhev ze zeleného skla byla uzavřena plastovou zátkou. Obsah alkoholu 11,2 %. Sytější zlatá barva, ve vzhledu zřetelné perlení. Viskozita spíše nižší. První dojem tedy ne úplně nejlepší, k čemuž přispěla i velmi slabá vůně. Ta se ale postupně uvolňovala a přes nízkou intenzitu byla poměrně široká. Byl zde včelí vosk, pomeranče a vanilka. Tělo bylo docela plné, chuť hodně kořenitá. Celkově mi to náznakem vanilkového krému připomínalo barikovaná bílá vína, postrádal jsem ale deklarovanou svěžest. Dochuť byla středně dlouhá. Do vína se dalo postupně vpít, přesto, i vzhledem k vyšší ceně, zůstalo za očekáváním. Nakonec ještě 7 bodů (z deseti možných).

Pošip 2008 Kvalitetno vino, kontrolirano podrijetlo - Jeruzalem vino, vinogorje Brač, Chorvatsko. Zelená bordo láhev s etiketou vinařského družstva na ostrově Brač byla uzavřena korkem z drti dlouhým 38 mm. Obsah alkoholu 12,8 %. Barva sytě zlatá, vysoká viskozita. Slabá vůně pomerančové kůry a koření. V těle dosti plné, chuť sice hodně kořenitá, ale zároveň nějak málo výrazná, jakoby unavená. Středně dlouhá dochuť. Také tentokrát jsem očekával trochu více, ještě 6,5 bodu.

Mavrodaphne 2008 Appellation d´Origine Controlée, Patras, Řecko, likérové víno. Vyrobeno ze stejnojmenné odrůdy + Černé Korinthiaki. Absolutně neobvyklá tmavá láhev, která snad nebyla souměrná z žádného pohledu, byla uzavřena korkem z drti. Obsah alkoholu 15 %. Temná matná barva, připomínající višňový kompot. Viskozita mimořádně vysoká. Slabá nevýrazná vůně, připomínající proslazené ovoce. Chuť peckovin a rozinek byla pro mě až příliš sladká, chyběla svěžest. Dochuť spíše kratší. Dostalo 6 bodů.

Rulandské bílé 2008 kabinet - Vinařství Štěpán Maňák Žádovice. Vinařská obec Kostelec, viniční trať Stará Hora. Láhev z hnědého skla typu Bordo Amerika byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm s logem vinařství. Obsah alkoholu 12,5 %, 2,1 g zbytkového cukru, 6,9 g kyselin, zrálo v bariku. Víno bylo na prestižní soutěži AWC Vienna 2009 oceněno dokonce zlatou medailí. Určitě se nejedná o prvoplánové víno, a to i přes uvedenou zlatou medaili. Zářivá sytější zlatá barva s nepatrným zelenkavým nádechem. Viskozita nižší a ž střední. Intenzivnější, mimořádně lákavá nasládlá vůně medu a vanilky. Až sem by se to zdálo vyvracet mé předchozí tvrzení, první napití ale znamenalo trochu šok. Po té vůni jsem čekal i něco nasládlého v chuti, ale první dojem byl spíše natrpklý. To bylo ale asi opravdu dané spíše nečekaným kontrastem vůně a chuti. Přesto jsem se ale do vína postupně velmi úspěšně propíjel a chutnalo mi čím dál více. Na jazyku hladilo náznakem másla a bylinek, dále zde ale byly i výrazné citrusy, které vínu dodávaly svěžest. Pro mě se jednalo jednoznačně o typ vína, lákajícího k dalšímu doušku. K dokonalosti snad chyběla jen trochu delší dochuť. I tak dávám 8,5 bodu.

Faunus. Primitivo di Manduria. 2007 Denominazione di origine controllata - Monte Porzio, Itálie.
Pro nás trochu divně znějící název Primitivo neznamená nic hanlivého, označuje raně zrající odrůdu révy. Manduria je město na jihovýchodě Itálie, kolem něhož se tato odrůda, příbuzná s kalifornským Zinfandelem, pěstuje. Láhev ze zeleného skla byla uzavřena korkem dlouhým 45 mm. Obsah alkoholu 14 %. Tmavá granátová barva, vysoká viskozita. Středně intenzivní vůně, velmi příjemná a hodně široká, na pomezí ovocné a květinové. Bylo v ní dřevo, koření, šípek a rybízová marmeláda. Tělo plnější, chuť harmonická s krásně uhlazenými tříslovinami, hodně kořenitá se švestkovými tóny. Dochuť dlouhá. Velmi pěkné víno, které by snad mohlo mít intenzivnější vůni, přesto jdu až na 8 bodů.

            Jak je vidět, balkánská vína mě úplně nenadchla, v Apulii se mi líbilo podstatně více, ale doma je doma