Zajímavosti z dějin sexuality. 2. Antické Řecko

   

          Vztahy mezi muži a ženami v antickém Řecku rozhodně nejsou bez zajímavosti. Některé záležitosti mohou skoro vyrazit dech. Popisuji je, jak to tehdy bylo, komentář nechám na čtenářích.

          Dosti odlišné bylo postavení žen ve státech postavených ne demokratických principech a v těch, kde vládla aristokracie. Pro nás může být překvapivé, že svobodněji si žily ženy v těch druhých. Například ve Spartě byli muži prakticky stále někde mimo město na válečných výpravách a ženy logicky musely o lecčems rozhodovat samy a případě nutnosti byly připraveny i město bránit. Proto bylo jejich postavení poměrně dobré. Polygamie zde byla vzácností, skoro častěji docházelo k tomu, že dva chudší bratři si vzali jen jednu ženu.

            Úplně jiné byly poměry v demokratických Athénách. Zde byla žena prakticky manželovým majetkem. Ten ji mohl případně prodat do otroctví. Nesměla mu být samozřejmě nevěrná, za to jí hrozil trest smrti. Dívky se vdávaly poměrně brzy, obvykle mezi 12.-15. rokem. Mnozí muži ale o své manželky příliš nestáli. Měli je vlastně jen pro uchovávání rodu. Za zábavou a sexem vyráželi athénští muži za hetérami a eféby, tedy krásnými a vzdělanými profesionálkami, případně mladými hezkými chlapci. Platil zde poněkud asexuální ideál krásy, který je dobře viditelný na mnohých sochách mladých chlapců a dívek. Pohlavní rozdíly nejsou příliš zdůrazňovány. Bisexualita byla zcela běžná.

Známý filosof Sokrates trávil většinu nocí se svými žáky a není divu, že jeho manželka Xantipa, jejíž jméno se stalo symbolem pro zlou a hádavou ženu, byla velmi, velmi nespokojená. Sokrates radil svému oblíbenému žákovi Platonovi, aby založil školu, jejímž vedoucími budou vždy milenci toho předchozího. Podle jeho rady pak Platon založil athénskou Akademii. S jeho jménem je zase spojen jiný pojem , který však vznikl z nepochopení - platonická láska. On rozlišoval nižší, tělesnou lásku - tu mezi mužem a ženou - a vyšší, založenou na souladu duší. Ta ovšem podle něho může vzniknout pouze mezi muži. Rozhodně tím ale nemyslel lásku bez sexu. Jiný jeho zajímavý názor se týká ideální armády. Tu měly tvořit homosexuální páry, které se vzájemně chránily a byly v boji neporazitelné. Taková armáda ale vlastně v Řecku existovala.

Byla to ta spartská. Spartští muži byli od sedmi let odloučeni od rodiny a vychováváni ve vojenských táborech, ze kterých se do "civilu" dostávali jen vzácně. Není divu, že zde homosexualita jen bujela. Ostatně legendární spartský zákonodárce Lykúrgos údajně prohlásil, že dobrým občanem nemůže být ten, kdo nemá v posteli přítele.

           

           Ani lesbické vztahy nebyly asi úplně vzácné. Obecně známé je jméno básnířky Sapfó. Ta vedla na ostrově Lesbos školu pro mladé dívky. O své lásce k jedné žákyni psala básně, když ale nebyla opětována, vrhla se do moře. Na rozdíl od běžně přijímané mužské homosexuality se ale na lesbické ženy dívali Řekové dost opovžlivě. Nazývali je tribadami (od slova třít se).

           Ale ještě jednou zpět k athénským manželkám. Zatímco průměrný Athéňan byl na svou dobu vysoce vzdělaný, u žen to většinou neplatilo. To mohl být důvod, proč se muži raději bavili se stejně vzdělanými přáteli nebo, pokud na to měli, s hetérami. Ty si svým vzděláním s muži nezadaly, byly schopné diskutovat o umění i filosofii, hrály na nějaký hudební nástroj - a pochopitelně to byly i skvělé milenky. Takový večer s hetérou (vlastně to znamená přítelkyně) nebyl ale vůbec laciný. Mohl přijít až na 10 000 drachem, což byla suma naprosto astronomická, mnohonásobně přesahující průměrný měsíční plat. Některé hetéry to dotáhly velmi daleko a ovlivňovaly politiku i umění. Logicky si je mohli vydržovat jen ti nejbohatší a nejmocnější. Známou byla například přítelkyně athénského stratéga Perikla Aspasia. Když byla jeho nepřáteli ve vykonstruovaném procesu obviněna z kuplířství, podařilo se mu ji ještě zachránit, ale jeho kariéra byla u konce. Podlé jiné hetéry, Fryné, vytvořil sochař Praxiteles jeden ze zázraků řeckého umění, sochu bohyně Afrodity.

            Pro ty, kteří na noc s hetérou neměli dost peněz (což byla většina), fungovalo dost veřejných domů. Těm se říkalo pornéion (dům děvek) a vedl je pornoboskos, pasák. Nevěstince byly zdaněny a představovaly velmi významný finanční zdroj pro stát. Známý zákonodárce Solón tvrdil, že prostituce je prospěšná, protože chrání manželství. Vedle "běžné" prostituce existovala, podobně jako třeba v Mezopotámii, i ta chrámová. Například Afroditin chrám v Korinthu takto zaměstnával asi tisíc dívek.