Zajímavosti z dějin sexuality. 1. Nejstarší civilizace

      

           Následující vyprávění nabídne střípky z dějin vztahů mezi mužem a ženou v uplynulých tisíciletích v různých kulturách. Samo slovo sex snad pochází z latiny a najdeme ho u známého řečníka Cicerona jako sexus. Je zřejmě odvozeno od slova secare - sekat, dělit.

            Začnu velmi starou civilizací - starověkým Egyptem. Dodnes lidi hodně překvapuje, že zde byl naprosto běžný incest. Faraoni si úplně běžně brali své sestry a dokonce i dcery. Například slavný Ramesse II. byl prokazatelně manželem dokonce několika svých dcer. Tento zvyk přetrval do velmi pozdní doby. Ještě známá Kleopatra, později milenka Caesara a Marca Antonia, byla koncem 1. století před naším letopočtem provdaná za svého bratra, ještě chlapce. Vysvětlení pro tento obyčej se hledá jednak v odrazu božského páru Osirise a Isis, dále snahou neztratit svůj božský původ a odlišnost od obyčejných lidí tím, že by s nimi měli děti. Konečně v počátcích hrál jistou roli prastarý egyptský zvyk, totiž že dědictví přecházelo na pokrevní příbuzné ženy. Aby faraonovi zůstal rodinný majetek, tedy vlastnictví celé země - musel si vzít vlastní sestru. Předpokládá se také, že v Egyptě má původ i obřízka, která se mohla začít provádět jako důkaz odvahy a dospělosti, případně z hygienických důvodů.

            Také Mezopotámie měla v této oblasti své zvláštnosti. Ze starého Sumeru známe zákon, stanovující trest utopení pro ženu, která chtěla opustit svého muže. Manžel zaplatil v podobném případě pokutu. V Babylonii byla běžně rozšířená chrámová prostituce, zejména při chrámu bohyně Ištar. Existovalo dokonce několik kategorií chrámových prostitutek i prostitutů. Příjmy z tohoto podnikání jistě nebyly zanedbatelné. Ale i každá svobodná žena, pokud se chtěla vdát, musela se nejprve v Ištařině chrámu prodat libovolnému muži na jednu noc. Vedle chrámů fungovaly i soukromé veřejné domy, v nichž pracovali muži i ženy. Z Chammurabiho zákoníku víme, že zde existovala i předmanželská smlouva, kde mohlo být třeba stanoveno, kolik si může manžel vzít vedlejších žen. Po sňatku byla ale manželka plně podřízena muži. V případě podezření z nevěry byla podrobena božímu soudu - svázaná hozena do vody.

           

         U starých Židů zase známe zvláštní zvyk takzvaného levirátního manželství (levir = bratr). Po smrti staršího bratra si mladší musel vzít vdovu. Aby bratrův rod nevymřel, byly děti, vzešlé z tohoto spojení považovány za potomky zemřelého. Je známý příběh Judova syna Onana, který po smrti svého bratra Hera nechtěl spát s vdovou Thámar a raději si pomáhal jinak. Bůh ho za to potrestal smrtí.

            Z Indie zase známe satí, tedy upálení vdovy po smrti manžela. Je známé už z druhého tisíciletí před naším letopočtem a vzácně se objevuje i v moderní době, i když bylo Brity v roce 1829 zakázáno. Dodržoval se zejména u bohatých. Není divu. Vdovina pozůstalost totiž v tomto případě připadla kněžím. U chudých se na tom tolik netrvalo. Zatímco u boháčů byla běžná polygamie, u chudých se vyskytovala i polyandrie, tedy mnohomužství. Několik chudáků se dělilo o jednu ženu. Jen tak ji byli schopni uživit. Nelze samozřejmě zapomenout na Kámasútru, pocházející z doby dynastie Guptovců. Její autor Mallaniga Vátsjájana nebyl žádným Casanovou, naopak jednalo se o velmi zbožného muže. Název díla znamená "milostné předpisy" a umění milovat je tu podáno až s pedantskou přesností. Co je zde velmi moderní, je snaha, aby sex přinášel stejnou rozkoš mužům i ženám. Milenecké páry jsou rozděleny do tří základních typů: zajíc a gazela, býk a klisna, hřebec a slonice. Ke knize je připojena i příručka různých lektvarů, které mají například zvyšovat mužskou potenci nebo zabraňovat ženské frigiditě.