Dákové 3. část
Po porážce Decebala se Dacie stala v roce 106 n. l. římskou provincií. Střediskem bylo nové město Colonia Ulpia Traiana Sarmizegetusa, které ale neleželo přesně v místě původního hlavního města. Zbylé obyvatelstvo bylo romanizováno, přicházejí sem také římští kolonisté. Jsou budována nová města a silnice, z Říma sem pronikají nové technologie, provincie hospodářsky prosperuje. Pro Řím měly největší význam bohaté zlaté doly, dále se zde těžilo i stříbro, měď, železná ruda a sůl. V polovině 3. století začínají do Dacie násilně pronikat Germáni, hlavně Gótové. Císaři Aureliánovi se je sice ještě na čas podařilo zatlačit, v roce 272 n. l. však Řím tuto provincii vyklidil definitivně. Většina obyvatelstva si ale i nadále udržela románský charakter. Tak tomu bylo až do 6. století, kdy zemi, podobně jako všechny sousední, obsadili Slované. Poté se dnešní Rumunsko stalo vlastně jednou ze slovanských zemí. (Staroslověnština se jako jazyk církevních obřadů udržela až do 18. století, cyrilicí se psalo až do roku 1860.) Tento ráz si země udržela asi do 10. století, kdy se za nevyjasněných okolností jazykově znovu prosadilo původní románské obyvatelstvo. Vlivy slovanských jazyků jsou ale v rumunštině zřejmé. Zato dácké slovní zásoby se udrželo jen minimum. Něco z ní se ale při valašské kolonizaci ve 14.-17. století dostalo až k nám. Jsou to například slova bača, brynza a vatra.
Na závěr ještě něco k vojenskému potenciálu Dáků. Země byla bohatá, s rozvinutou metalurgií, což umožňovalo, aby se bojovníci dobře vyzbrojili. Zvláštností byl neobvyklý meč - fals. Ten je severoíránského původu. Byl dlouhý až 1,5 metru a na konci zahnutý dovnitř. Pro Římany to mohla být docela strašná zbraň, vždyť jejich vlastní meče byly poměrně krátké, spíše takové delší dýky. Dácká opevnění byla kvalitní, kamenná, vybudovaná podle helénistický a římských vzorů. Do značné míry se na jejich budování přímo podíleli odborníci římského a řeckého původu. Podobně, co se týče válečných strojů, měli Dákové k dispozici prakticky totéž, co sami Římané. Zdroj byl opět samotný Řím. Bohatý Decebal si mohl dovolit zaplatit římské specialisty, sloužilo mu i hodně přeběhlíků. Disponoval i něčím, co v té době Řím ještě neměl, těžkou jízdou. Tu tvořili jeho spojenci Roxolani. Dobře pancéřováni byli jak jezdci, tak i koně. Římské reliéfy zachycují okamžiky boje s těmito nebezpečnými protivníky.
Římská vyobrazení dokazují, že celé tažení proti Dákům bylo mimořádně náročné a krvavé, jsou zachyceni i ranění legionáři, což je velká zvláštnost. Dákové i sám Decebal jsou zobrazeni s úctou, jako důstojní protivníci.
Komentáře
Okomentovat