Dákové 1. Počátky a první rozmach za Burebisty

         Kolem přelomu letopočtu vedla Římská říše těžké války s Dáky. Kdo byli vlastně Dákové? Jejich předky můžeme od doby bronzové najít na území dnešního Rumunska. Byli blízce příbuzní Thrákům, sídlícím přibližně na teritoriu současného Bulharska. Buď se jednalo o dvě větve jednoho národa nebo o dva příbuzné národy. K jejich oddělení došlo asi v polovině 1. tisíciletí př. n. l. Patřili k východnímu areálu Indoevropanů, jejich jazyk patřil k satemové větvi, byli zřejmě dost blízcí Severoíráncům, i když žili, na rozdíl od nich, usedlým způsobem života. Jejich jméno bylo snad odvozeno od daos - vlk. Řekové je označovali jako Getové, Římané jako Dákové. I zde je určitá nejasnost. Řekové se stýkali s východními kmeny, sídlícími poblíž jejich černomořských kolonií, zatímco Římané hlavněmi s těmi z oblasti Sedmihradska. Zdá se však, že spíše jde o synonyma.

         Ze 4. a 3. století př. n. l. máme doklady o jejich kontaktech s Makedonci. Zatímco jedna z manželek Filipa II. byla getského původu, jeho syn Alexandr proti Getům vedl poměrně úspěšnou výpravu, která mu pomohla zajistit si severní hranici před chystanou výpravou proti Persii. Po Alexandrově smrti se někteří z diadochů pokoušeli toto území podrobit, byli však poraženi králem Dromichaitem, ovládajícím Valašsko a Dobrudžu.

         Ve 2. století př. n. l. pokročil nejdále rozvoj v Sedmihradsku. Vznikají zde pevná hradiště, jako například Costesti, společnost je již značně diferencovaná. Na jedné straně je prostý lid ("vlasatí") a na druhé straně šlechta, která nosila kožené frygické čapky. Bylo zde rozvinuté železářství, zlatnictví a hrnčířství, které využívalo hrnčířský kruh. Doložený je export soli, dobytka a koní. Dákové uctívali více bohů, nejvyšším byl Zamolxis (Zalmoxis).

         Od 2. století př. n. l. také znovu narůstá vnější nebezpečí. Ze střední Evropy se sem snažili pronikat Keltové, na Balkáně vzrůstá hrozba ze strany Římanů, kteří v polovině století ovládli Řecko a Makedonii. Byly to zřejmě právě tyto faktory, které vedly k prvnímu sjednocení Dáků, i když šlo zřejmě o postupný a ne zcela osvětlený proces. Sjednotitelem byl král Burebista, který vládl pravděpodobně mezi léty 82-44 př. n. l.

         

Sjednocení vyšlo právě ze Sedmihradska, kde v Orastijských horách leželo nové hlavní město - Sarmizegetusa. Jednalo se o velkou pevnost, chráněnou celým systémem dalších pevností a pevnůstek, střežících přístup k ní. K upevnění kázně dáckých bojovníků prý tehdy přispěl Burebistův zákaz pití vína a s tím související vyklučení révy. Kromě podrobování dáckých kmenů vedl král i velmi aktivní vnější politiku. V roce 60 př. n. l. porazil středoevropské Bóje. (Když pak byli v roce 58 př. n. l. znovu poraženi Caesarem, nastal soumrak jejich moci.) Vítězství využil Burebista k rozšíření říše ke střednímu Dunaji a Moravě. V roce 55 př. n. l. přenesl svou pozornost na východ. Podnikl velkou výpravu proti řeckým černomořským městům. Většinu významných center dobyl a přinutil je uznat závislost a odvádět poplatky. V dalších letech pak prováděl úspěšné výboje jižním směrem, kde pronikl za Dunaj. Po jistou dobu mu nahrávala pro něj příznivá situace v Římě, kde probíhala občanská válka mezi Caesarem a Pompeiem. Když skončila, chystal Caesar zřejmě výpravu proti mohutné sousední říši. Burebista na to reagoval ukončením expansivní politiku a budováním sítě pevností, zajišťujících obranu země. K střetnutí nakonec nedošlo. V roce 44 př. n. l. byl Caesar zavražděn a zřejmě téměř ve stejnou dobu došlo i ke spiknutí mezi dáckou šlechtou, které se zřejmě nárůst moci krále nelíbil. I Burebista byl zabit.

         Aristokracie si pak říši rozdělila, vzniklo několik nezávislých celků, řecká města se odtrhla. Důležitou pozici mělo i nadále původní centrum říše v Sedmihradsku. Po Burebistovi zde vládl Deceneus, pak Comosicus, Skorilo a Diurpanes. Ostatní státečky vedly boje s vojsky prvních římských císařů. Na jedné straně se jim sice dařily občasné loupeživé výpravy na římské území, na straně druhé se ale postupně jasně projevovala římská převaha a některé části bývalé Burebistovy říše, jako například Dobrudža, byly Římem podrobeny. Vzrůstající ohrožení ze strany Říma zřejmě připravilo cestu pro opětovné sjednocení Dáků.