Počátky Slovanů. 2. Vývoj od konce doby bronzové do stěhování národů

          Ke konci doby bronzové se lužická kultura začala štěpit na několik menších regionálních skupin, z nichž pro další vývoj byla důležitá pomořská se skříňkovými hroby. Od 7. století př. n. l. oslabují lužickou kulturu nájezdy kočovných Skythů z východu. V 6. stol. př. n. l. se v Polsku rozšířila pomořská kultura, která převrstvila další místní skupiny. Nově vzniklý lid, pro nějž je typické, že překrývá urny velkými zvonovitými nádobami, se pak šíří v 5.-2. stol. př. n. l. dále, a to jednak na západ k Odře a na východ do Volyně a pripjaťského Polesí.

          V 1. století př. n. l. se pak v Polsku a na Ukrajině objevuje kultura przeworská, která obsadila i některé oblasti v maďarském Potisí. Ta byla pravděpodobně alespoň částečně praslovanská, i když se na ní zcela určitě podíleli i Germáni, zejména Vandalové. Přibližně na její teritorium lokalizovali antičtí autoři Tacitus a Plinius Venedy.

            Przeworské kultuře byla příbuzná zarubiněcká na Ukrajině, obecně považovaná za praslovanskou, přičemž se uvažuje o návaznosti na kultury třtiněckou, lužickou, komarovskou, bělogrudovskou a černoleskou. Šíří se z Volyně a Polesí do Podněsteří a zřejmě asimiluje některé severoíránské skupiny, tedy Skythy a Sarmaty.

            Ve 2. století n. l. se od Donu do Podněsteří a Podněpří šíří kultura černjachovská. Ta zřejmě představuje etnicky velice pestrou směs s prvky slovanskými, germánskými, dáko-getskými, pozdně skythskými a sarmatskými. I u ní jsou prokázány kontakty s kulturou przeworskou. Zanikla koncem 4. stol. n. l. v souvislosti s vpádem Hunů do Evropy. Przeworská, zarubiněcká a černjachovská představují tedy tři blízké kultury, částečně praslovanské, vyvíjející se v době předcházející stěhování národů. Původní slovanské názvy řek a míst přitom dosti dobře odpovídají jejich umístění - nacházejí se mezi Odrou, Vislou, Pripjatí, Dněprem a Dněstrem. Tradičně uváděnou pravlast Slovanů mezi řekami Dněprem a Vislou na pomezí Ukrajiny a Polska je zřejmě třeba posunout ještě poněkud západněji, tedy Dněpr - Visla - Odra, prakticky na celé území Polska, kam se ostatně během stěhování národů téměř nikdo nový nepřistěhoval.

            V průběhu stěhování národů se ze své pravlasti náhle vynořily slovanské kmeny a osídlili rozsáhlá území od dolního Labe na severozápadě až po Peloponéský poloostrov na jihu. Během přesunů se postupně začaly vydělovat tři větve - tedy Slované západní, východní a jižní. Gótský historik Jordanes hovoří v 6. století o Venedech, kteří se dělí na Sklabeny (Sklaveny), sídlící mezi Vislou, Dněstrem a Dunajem a poněkud odlišné Anty, žijící mezi Dněstrem a Dněprem.

            Kulturu historických východních Slovanů na území od východních Karpat po Pripjať a Dněpr představuje keramika typu Korčak z 5.-7. století n. l., částečně navazující na zarubiněckou kulturu. Typu Korčak je velmi blízká keramika pražského typu ve střední Evropě, tedy v oblasti, kde se dotvářeli západní Slované. Na dolním Dněpru a Dněstru se v té době rozvíjel poněkud odlišný typ Peňkovka, částečně navazující na černjachovskou kulturu. Tato oblast odpovídá umístění Antů, což byli zřejmě poslovanštělí Sarmaté. Jejich říše, zničená počátkem 7. století Avary, bývá někdy pokládáná za nejstarší slovanskou.

          Nejstarší památky jižních Slovanů navazují hlavně na typ Korčak, částečně i na Peňkovku. Nálezy navazující na pražský typ nebyly dosud objeveny, přesto se předpokládá, že sem určité skupiny ze severozápadu přišly, čemuž nasvědčují shody jmen Chorvatů - Charvátů a Srbů a také legendy o jejich původu a stěhování.