Vandalové 4. Zánik říše
Po smrti Geisericha nastoupil na trůn jeho nejstarší syn Hunerich. Již od počátku jeho vlády bylo zřejmé, že vrcholný rozmach má říše již ze sebou. Vandalové si v Africe velmi rychle zvykli na zahálčivý luxusní život a přestali být těmi obávanými drsnými válečníky. Berberské kmeny se brzy začaly proti Vandalům bouřit a podařilo se jim odtrhnout se. Hunerich vystupoval jako nesmiřitelný náboženský fanatik, ale též jako despotický tyran, který neváhal vraždami a popravami odstraňovat i nejbližší příbuzné. Stínání, vyhnání do pouště nebo upálení za živa byly tehdy celkem běžné tresty. Za jeho vlády se vystupňovalo pronásledování katolíků. Dekret, vydaný 484, v roce jeho smrti dokonce požadoval okamžité přestoupení k arianismu. To se samozřejmě nestalo a náboženský rozkol představoval zásadní problém. Automaticky stavěl původní obyvatelstvo proti Vandalům. V případě cizích vpádů to nejen narušovalo jednotu říše, ale přímo ohrožovalo její samotnou existenci.
Po Hunerichovi nastoupil v roce 484 Gunthamund. Tomu se podařilo vzbouřence alespoň zatlačit. Další král Thrasamund, proslulý svou moudrostí ale i krásou, navázal spojenecké vztahy s Ostrogóty. Vzal si za manželku sestru jejich krále Theodoricha Velikého Amalafridu, která jako věno dostala část Sicílie a s ní přišla do Kartága velká družina více než 5 000 Gótů. Ani on nebyl ale úspěšný v bojích proti Berberům.
Nástupcem Thrasamunda byl od roku 523 málo schopný změkčilý stařec Hilderich, syn Eudocie, která před svým manželem Hunerichem uprchla do Byzance. Za Hildericha se zásadně změnila vandalská vnitřní i zahraniční politika. Hned na počátku vlády povolil katolictví a spojence si našel v Byzanci. Přerušil předchozí spojenectví s Ostrogóty, Amalafridu uvěznil a později ji nechal zavraždit, členy její družiny dal pobít. Thedorich chystal pomstu, ale připravovanou výpravu proti Vandalům přerušila na poslední chvíli jeho smrt. Král se navíc vyhýbal bojům proti vzbouřeným kmenům, které za jeho vlády již ohrožovaly i centrum říše. Větší výpravu proti nim vedl v roce 529 jeho synovec Hoamer, skončila však naprostou katastrofou, znamenající téměř zhroucení vandalské vojenské moci. Nakonec došla vandalským vojenským velitelům trpělivost a v roce 530 Hildericha svrhli a uvěznili (později byl popraven). Novým králem byl provolán Gelimer, pravnuk Gieserichův. Represe proti katolíkům byly obnoveny.
Pro byzantského císaře Justiniána, který plánoval obnovu Římské říše v původních hranicích, to vše představovalo ale vynikající záminku k útoku proti Vandalům. V roce 533 se do severní Afriky přepravila na 600 lodích armáda s 10 000 pěšáky a 5 000 jezdci. Velel jí vynikající vojevůdce Belisar, později zvaný Vandalský. Tažení nebylo snadné, Vandalové se tvrdě bránili, ale v roce 534 byl Gelimer poražen, zajat a se svou rodinou poslán do Byzance. V Malé Asii dostal ale statek, kde mohl v klidu dožít. Mnoho zajatých Vandalů bylo následně zařazeno do byzantské armády. Podíleli se na dalších Justiniánových výbojích, jejich ženy si ale většinou rozebrali vítězové. Vandalové jako národ zanikli.
Vandalští králové
Godigisel (?-406)
Gunderich (406-428)
Geiserich (428-477)
Hunerich (477-484)
Gunthamund (484-496)
Thrasamund (496-523)
Hilderich (523-530)
Gelimer (530-534)
Komentáře
Okomentovat