Dělení Indoevropanů 2. Stěhování „mořských národů“ a utváření evropských skupin
Východní Indoevropany na pomezí střední a východní Evropy představuje ve starší a střední době bronzové lid kulturního komplexu Otomani-Wietenberg, jehož potomky se později zřejmě stali Thrákové a Frýgové. Západní Indoevropané si ve střední Evropě ve starší době bronzové (přibližně 1900-1500 př. n. l.) vytvořili zejména únětickou kulturu, nazvanou podle naleziště v Úněticích na našem území, dále maďarovskou a o něco mladší věteřovskou.
Ve střední době bronzové se rozšiřuje ve střední a východní Evropě způsob pohřbívání pod umělými návršími - mohylami. Tato nová "móda" zasáhla zde žijící západní a východní Indoevropany. Zatímco západní se skrývali pod hornodunajským a středodunajským okruhem mohyl, karpatské mohyly vznikly zřejmě míšením skupin západního i východního původu. Vlivy z oblasti středodunajských a karpatských mohyl přispěly k dotváření protoslovanských kultur předlužické a třtiněcké v Polsku a na Ukrajině. Souběžně se vyvíjejí pozdně šnůrové kultury v Pobaltí.
Dění, které zcela zásadně ovlivnilo vývoj velké části Evropy, ale i západních částí Asie a Egypta, mělo své kořeny na přelomu střední a mladší doby bronzové, tedy kolem poloviny 13. století př. n. l. ve střední Evropě. Tady se zrodil nový způsob pohřbívání v popelnicových polích, ale mají tu počátek i rozsáhlé přesuny obyvatelstva, které jsou svými důsledky srovnatelné se známým stěhováním národů ve 4.-6. století n. l. Nejznámější součástí tohoto procesu jsou přesuny tzv. mořských národů, které způsobily zánik říše Chetitů a zlomily moc Nové říše v Egyptě. To ale byl jen vrcholek ledovce.
Počátky těchto přesunů je třeba hledat ve středním Podunají v kulturách karpatské mohylové, doznívající otomanské a středodunajských popelnicových polí, tj. na území na pomezí Moravy, Slovenska, Maďarska a Rakouska. Právě tlaky z této oblasti uvedly do pohybu kmeny sídlící jižně od nich na Balkáně. Ty pak pronikaly do Malé Asie, kde zničily Tróju VII b a říši Chetitů, některé se zde usadily, jako například Frýgové, jiné pokračovaly přes Sýrii dále na jih. Po cestě zničily Ugarit, v Palestině se usadili Filištíni, kteří ji dali jméno. Další skupiny pokračovaly po souši i po moři a vpadly do Egypta. Ten s nimi koncem 13. a v 1. polovině 12. století př. n. l. vedl dlouhou válku, zejména ze Ramesse III. Právě od Egypťanů pochází označení "mořské národy", protože pro ně tito útočníci přicházeli ze zemí za mořem. Nakonec se Egypt sice ubránil, rozlet Nové říše byl ale nenávratně podlomen. Některé poražené oddíly (Šardanové, Filištíni) byly už během těchto bojů zařazeny do egyptské armády a jako žoldnéři pak bojovali proti dalším vlnám svých soukmenovců.
Do širšího kontextu stěhování "mořských národů" však je možné dát i celou řadu dalších přesunů v Evropě, spojených s komplexem kultur popelnicových polí. Z oblasti hornodunajských jihoněmeckých popelnicových polí vyšli ve 12. století Latinové, kteří se přesunuli do střední Itálie, kde část z nich později založila Řím. Další italické kmeny jako Oskové a Umbrové vyšly z příbuzných středodunajských popelnicových polí. Z jiných skupin jihoněmeckých polí se postupně začali utvářet Keltové a odštěpením od tohoto okruhu ještě později, v 6. století př. n. l. Germáni. Z oblasti středodunajských popelnicových polí vzešli s největší pravděpodobností Dórové, poslední vlna řeckých kmenů, která pronikla do Řecka koncem 12. století př. n. l.
Velmi zajímavou skupinou na přelomu střední a mladší doby bronzové na středním Dunaji byli Veneti. Ti jednak výrazně ovlivňovali severně od nich se vytvářející kulturu lužickou. Jejich jméno (snad něco jako Lidé) se pak stalo v podobě Venedi jedním z označení pro staré Slovany. Další skupina Venetů se ale přesunula do severovýchodní Itálie do oblasti dnešních Benátek (Venetia, Venezia). Veneti byli příbuzní s další indoevropskou skupinou - s Illyry, kteří se usadili na obou březích Jadranu.
Ve výčtu důležitých indoevropských skupin tu chybějí Slované a Baltové a vysvětlení jejich poněkud záhadného zařazení k satemovým jazykům, i když genetický původ i geografické umístění by napovídaly pro jejich příslušnost k západním Indoevropanům a tedy k jazykům kentumovým. Protože se jedná o mimořádně složitý problém, pokusím se to vysvětlit v samostatném článku.
Komentáře
Okomentovat