Čínské kroniky o historii Domu Tu-kju. 1. čast

1. Nejstarší dějiny

Trochu záhadný název Tu-kju je čínským přepisem slova Turkut a jedná se tedy vlastně o historii obávaného nepřítele, kočovných Turkutů, viděnou očima čínských historiků. O Turkutech jsem toho napsal už hodně, ale předchozí články byly podávány spíše z evropského pohledu. Chci si také všimnout některých událostí, které jsem v předcházejícím vyprávění vynechal. Samozřejmě se občas nevyhnu opakování některých mimořádně významných událostí.

Podle čínských údajů byli představitelé vládnoucí dynastie potomky jedné malé skupiny Hunů, která byla poražena a vyvražděna nějakým sousedním vládcem. Pobiti byli úplně všichni, přežil jen jeden desetiletý chlapec. Nad ním se bojovníci "smilovali" a "jen" mu usekli ruce a nohy a nechali ho ležet ve stepi. Zde se ho ale ujala vlčice a začala ho krmit. Když se vládce dozvěděl, že chlapec přežil a stará se o něho vlčice, chtěl je zabít oba, ale jim se podařilo skrýt v jeskyni. Vlčice později chlapci porodila deset synů, kteří se stali zakladateli samostatných rodů. Ty během následujících pokolení postupně sílily.

Mezi jejich potomky byl i Ašina (Vlk), zakladatel pozdější turkutské vládnoucí dynastie. Ten na počest svých předků začal používat zástavu s vlčí hlavou. Byl nejmladším synem Nadulu-šada. Po otcově smrti mělo o nástupnictví rozhodnout, kdo ze synů vyskočí nejvýše na strom. I když byl Ašina ještě mladý, vyskočil nejvýše a byl uznán za vládce. Podléhalo mu asi 500 rodin. Kolem poloviny 5. století se usadili na jižní straně Altaje a podrobili se kaganovi Žuan-žuanů. Protože Altaj připomíná přilbu, začal svůj Dům nazývat Tu-kju, mongolsky přilba. (Pozn.: To je staročínský výklad významu slova Turkut, který je ale nepravděpodobný.)

Přibližně o sto let později jeden z Ašinových potomků Ili-chán Tumyn (pozn. správně: Il-chán Bumyn; čínští kronikáří vysvětlovali titul jako vládce od řeky Ili, ve skutečnosti to znamená vládce národa.) porazil vojsko Telesků, kteří se vzbouřili a táhli proti Žuan-žuanům. Ti se mu podrobili. Ili-chán zesílil a požádal kagana Žuan-žuanů o ruku jeho dcery. Kagan to považoval za drzost: "Jsi můj kovář! Jak jsi si dovolil udělat mi takový návrh?" Ili-chán povstal. Za ženu dostal čínskou princeznu Čan-le. Poté rozbil Žuan-žuany, jejich kagan Anachuan spáchal sebevraždu. V témže roce (552) ale Ili -chán zemřel.

Jeho syn Isigi-chán (Kara Issyk-kagan) brzo zemřel a nástupcem se stal Kigin (Mugan). Ten prý vypadal velmi zvláštně. Obličej měl stopu dlouhý, neobyčejně červený a oči se skelným výrazem. Byl velmi udatný, ale zároveň surový a ne moc chytrý. O to více se zabýval válčením. Definitivně rozbil Žuan-žuany, podrobil si země od Korejského zálivu až po "Západní" moře (Kaspické či Černé). Říše se táhla od západu k východu na 10 000 li, od severu k jihu 6 000 li a stála se soupeřem Číny.

Čína byla ale v této době rozdělená. Na severu existovaly dvě soupeřící říše Pej Čchi a Pej Čou. Obě usilovaly o spojenectví s Muganem a všemožně ho uplácely. On nakonec podpořil Pej Čou a poslal jí 100 000 jezdců. Čouský vojevůdce, který s jeho armádou spolupracoval, informoval císaře o turkutských bojovnících takto: "Opovrhují odměnami a tresty, málo si váží velitelů. Velet se jim nedá." Doporučoval se jich zbavit, to se ale nestalo. Turkuti vykořisťovali obě čínské říše, střídali strany a nechali si odvádět obrovské "dary", hlavně v hedvábí.