2. Čínští kronikáři o obyčejích Tu-kju (Turkutů)


Obyčeje Tu-kju (Turkutů) uvedu téměř bez zásahů a úprav, tak jak je popsali čínští kronikáři: Rozpouštějí si vlasy, žíjí ve stanech a jurtách, stále se stěhují a hledají, kde je dostatek trávy; chovají dobytek a loví zvěř; živí se masem, pijí kumys, nosí oděvy z kůží a kožešin. I když nemají stálá sídliště, má každý vlastní pastviny. Nejsou čestní a spravedliví, podobně jako staří Hunové. Když si zvolí vládce, posadí ho na houně a devětkrát ho nesou do kruhu. Přitom se mu pokaždé pokloní. Pak ho posadí na koně, kolem krku mu ovážou hedvábnou látku. Tu utahují až zeslábne. Poté se ho zeptají, jak dlouho bude chánem.

K jejich výzbroji patří: rohovinové luky se svištícími šípy, pancíře, kopí, šavle a palaše. Na vlajkách mají zlatou vlčí hlavu, členům osobní stráže se říká vlci. Skvěle střílejí z luku za jízdy. Od přírody jsou zuřiví a nemilosrdní. Písmo neznají ( pozn. To ovšem není pravda.). Místo podpisu posílají šíp se zlatým hrotem a voskovou pečetí. Lidi, koně a dobytek sčítají pomocí zářezů na dřevě. Před úplňkem obvykle konají nájezdy a loupeže. Smrtí se trestá: vzpoura, zrada, cizoložství, často i krádež koně. Za zmrzačení při rvačce platí nějakou náhradu, podle stupně zmrzačení. Kdo druhého připravil o oko, musí mu dát svou dceru. Pokud nemá dceru, odevzdá ženino věno. Za ztrátu rukou a nohou se platilo koňmi. Krádež se obvykle trestala náhradou v desetinásobné hodnotě.

Když Turkut zemře, uloží ho ve stanu. Jeho synové a vnuci zabíjejí nožem před stanem koně a ovce jako oběti. Potom vezmou jeho oblíbeného koně a osobní věci a vše spálí společně s mrtvým. Popel později uloží do mohyly. Pokud zemřel na jaře a v létě, udělají to, když začne listí žloutnout, pokud na podzim a v zimě, koná se pohřeb, až když začnou kvést květy. Opět obětují zvířata a rozřezávají si obličeje, na nichž se mísí krev a slzy. Hlavy zabitých zvířat vystaví na kůlech. Podle toho, kolik nepřátel zemřelý pobil, vztyčí kolem hrobu odpovídající počet kamenů, někdy jeden, jindy stovky. Vymalují též nejdůležitější události z jeho života, hlavně bitvy. Všichni účastníci jsou svátečně oblečení. Pokud se při té příležitosti muži zalíbí nějaká dívka, požádá její rodiče po pohřbu o její ruku. Po smrti otce, starších bratrů a strýců si pozůstalý muž bere jejich ženy.

Chán žije u pohoří Dugin. Vchod do jeho stanu je na východ, z úcty ke slunci. Chán každoročně spolu s velmoži koná oběť svým předkům v posvátné jeskyni a u řeky duchovi nebe. Turkuti se klaní duchům a věří v kouzelníky. Písně zpívají v kruhu čelem k sobě. Rádi se opíjejí do němoty. Smrt v boji pokládají za čest, kvůli nemoci za hanbu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Setkání u vína s profesorem Šamánkem

Teleskové. Kurikanové

Chorvát, Elbling, Veritas a další méně obvyklé odrůdy