Džürčenové 3. Organizace říše Ťin, její zákony a ekonomika

Říše Ťin měla dokonce pět hlavních měst, z nichž to nejdůležitější se nacházelo v oblasti dnešního Pekingu. Samotní Džürčenové tvořili jen asi 10 % obyvatelstva. 87 % bylo Číňanů a asi 3 % další národy. Od porobených národů vybírali Džürčenové vysoké daně. Na druhé straně byli silně kulturně ovlivněni Číňany. Naučili se od nich hlavně řemeslům a stavitelství. Vybudovali paláce a celá města, chráněná vysokými hradbami a věžemi.

Džürčenská společnost se skládala z rodů, k nimž patřily rodiny, od dvou do sta. Skutečně významných rodů byla asi osm, nejvýznamnější byl vládnoucí Vanjan. Předáci rodů měli své družiny. Aby se oslabila moc silných rodů, byly v armádě koncem 11.století vytvořeny jednotky po 100 a 1000 mužích, usídlené ve vojenských stanicích.

V čele říše byl císař, který se opíral hlavně o početné příbuzenstvo. Tato skupina byla největšími vlastníky půdy a dalšího majetku a obsazovala nejvýznamnější funkce v zemi. Nejdůležitějším poradním orgánem byla Státní rada, řídící a kontrolující ministerstva a všechny důležité instituce. Země byla administrativně rozdělena na 19 gubernií, v jejichž čele stál generální gubernátor. Další vlivnou skupinou byli kmenoví vůdcové a ještě níže stáli prostí Džürčenové, tvořící jádro armády. Ti se živili dobytkářstvím, zemědělstvím, lovem a řemesly. Mezi elitu říše částečně pronikli i vzdělaní čínští úředníci a někteří velkostatkáři. Naprostá většina obyvatelstva byla ale tvrdě vykořisťována a byla proto poměrně chatrnou oporou vládcům v případě krize. Nejníže stáli otroci, využívaní hlavně k domácím pracem. Významnou úlohu v ekonomice ale neměli.

Před vznikem říše žili Džürčenové podle obyčejového práva, okamžitě po jejím vytvoření začínají vznikat první zákony. V roce 1145 pak je vytvořen kodex zákonů, který měl 1200 paragrafů, týkajících se všech oblastí života. Bylo vyjmenováno 10 smrtelných hříchů, u kterých neexistovala milost. Patřily k nim zrada, vzpoura, vražda nadřízeného nebo tří nevinných. Tresty smrti se prováděly udušením nebo stětím. Za krádež byly tresty až do deseti let nucených prací. Beztrestní byli lidé mladší sedmi a starší devadesáti let.

Zemědělství znali Džürčenové již před dobytím Číny, poté ale samozřejmě využili čínských znalostí. Pěstovali rýži, proso, pšenici, ječmen, z technických plodin len, konopí, bavlnu. V říši působili speciální zemědělští inspektoři, kteří měřili pole, kontrolovali jejich správné obdělávání. Byla snaha o získávání další orné půdy rozoráním dosud nevyužíváné a vysušováním bažin. Pro obdělávání nové půdy využívali pluhy, které se lišily od těch na již déle obdělávanou půdu.

Kromě polí bylo důležité i zahradnictví. Z ovoce pěstovali například hrušky, meruňky, švestky, višně, ze zeleniny hlavně cibuli, česnek, hrách. Vedle toho také čajovník a moruše pro chov bource.

Džürčenové chovali též množství zvířat: skot, ovce, prasata, psy, koně. Zvířata využívali k tahu, na maso, mléko, kožichy si vyráběli prakticky ze všech jmenovaných, včetně psů. (Nejoblíbenější oblečení bylo ale z látek bílé barvy.) Kůň měl pochopitelně význam jak pro zemědělství, tak pro armádu. Státní hřebčíny chovaly 470 000 vojenských koní.

Důležitým doplňkem potravy byla lovná zvěř a ryby. V lesích dále sbírali houby, lesní plody, ženšen a další léčivé byliny.

Pro ekonomiku země měli klíčový význam příslušníci porobených národů, zejména čínští rolníci a řemeslníci.

Císařové říše Ťin

Tchaj-cu (Vanjan Aguda,1115-1123)

Tchaj-cung (Vanjan Ucimaj,1123-1136)

Si-cung (Vanjan Hela,1136-1149)

Chaj-ling-wang (Vanjan Digunaj,1149-1161)

Š´-cung (Vanjan Ulu,1161-1190)

Čang-cung (Vanjan Madage,1190-1209)

Wej-šao-wang (Vanjan Jongdži,1209-1213)

Süan-cung (Vanjan Udabu,1213-1224)

Aj-cung (Vanjan Niňjasu,1224-1234)

Mo-ti (Vanjan Čenglin,1234)