Džürčenové 1. Počátky říše Ťin.

Džürčenové jsou známí od 10. století, kdy žili, rozdělení na mnoho kmenů, na pomezí severního Mandžuska v Číně a Přímoří na ruském Dálném východě. Jednotlivé kmeny se odlišovaly způsobem života. Severní byly polokočovné a obživu jim poskytovalo dobytkářství a rybolov, zatímco jižní usedlé zemědělské. Jejich řeč patřila k tunguzo-mandžuské větvi altajských jazyků.

O počátcích Džürčenů vypráví legenda, která má asi reálné jádro. Podle ní žili v severní Koreji tři bratři - Agunaj, Chanpu a Baocholi. Chanpu přemlouval bratry, aby se přestěhovali jinam. Agunaj odmítl, protože už byl starý, uctíval Buddhu a nechtěl žít v necivilizovaných krajích. Mladší bratři odešli. Chanpu do Mandžuska a Baocholi do ruského Přímoří. Žili samostatně, ale nakonec potomky všech tří bratří sjednotil Aguda, který pocházel z linie Chanpu.

Kolem roku 910 si Džürčeny podrobil zakladatel kitanské říše Liao, Jie-lü Ambagan. V průběhu 1. poloviny 10. století byla část Džürčenů Kitany přesídlena na jih Mandžuska, hlouběji do území Liao a byli jimi označováni za civilizované, zatímco zbylým říkali "divocí". Na jejich území podnikali bez zjevných příčin čas od času nájezdy, i když jim odváděli pravidelně daně v podobě koní, dobytka, tkanin, léčivých rostlin a zejména vysoce ceněných loveckých sokolů. V roce 973 Džürčenové povstali, ale po dlouhých bojích byli v roce 985 znovu podrobeni, 991 pak Kitanové rozbili svaz 30 rodů, bojující za nezávislost.

Ve druhé polovině 11.století začíná jednotlivé skupiny sjednocovat kmen (a také vládnoucí rod) Vanjan. Na počátku 12. století byly všechny kmeny sjednoceny pod nadvládou vůdce Agudy (1113-1123). Ten zahájil v roce 1114 další povstání proti Kitanům a v roce 1115 se prohlašuje císařem nové říše - Ťin (Zlatá, psáno též Jin). Prohlásil, že předchozí říše se nazývala Liao - Železná - ale železo rezaví, zlato ne. Roku 1122 se spojil s čínskou říší Sung, jižním sousedem Kitanů. Uprostřed bojů ale zemřel.

Po něm se císařem stal jeho mladší bratr Ucimaj. Ten v roce 1124 porazil tangutskou říši Si Sia a 1125 zajal posledního císaře říše Liao. Ta byla zcela zničena a její území ovládnuto. Džürčenové pak ale plynule přešli k útoku na Sung, dobyli sever jejího území, v roce 1127 byl zajat i sungský císař a obsazeno hlavní město Kchaj-feng. Zbytek říše se pak nazýval Jižní Sung a boje pokračovaly. V nich zpočátku nárůst čínského vlastenectví a působení několika schopných vojevůdců umožnily Číňanům dosažení jistých úspěchů, závist a dvorské intriky nakonec ale znemožnily zvítězit. Příkladem byl osud vynikajícího generála Jüe Feje, který si v polovině 30. let 12. století vedl proti Džürčenům tak dobře, že mohl zvrátit výsledek války. To ale vzbudilo obavy císařského dvora. Vojevůdce byl nejprve uvězněn a pak potají popraven. Čína si od té doby raději vykupovala klid obrovskými poplatky v hedvábí a stříbře. Mír zde vydržel s krátkou přestávkou až do konce 12. století.